La Vieille Fille
La tardona
The Old Maid
Réžia:
Jean-Pierre BlancScenár:
Jean-Pierre BlancKamera:
Pierre LhommeHudba:
Michel LegrandHrajú:
Annie Girardot, Philippe Noiret, Maria Schneider, Catherine Samie, Michael Lonsdale, Edith Scob, Marthe Keller, Jean-Pierre Darras, Albert SimonoObsahy(1)
Starý mládenec Gabriel (P. Noiret) si žije spokojeným životem, který si okoření jednou do roka zahraniční dovolenou. Tentokrát se vypraví se svým ojetým cadillacem do Španělska, ale auto má poruchu a pan Gabriel je z těchto důvodů přinucen ještě ve Francii přespat v malém hotýlku. Při večeři mu připadají jak hosté, tak i personál poněkud divně, takže ho ani nepřekvapí, že dostal místo u stolu vedle stárnoucí ženy, která se o mužích vyjadřuje velice nelichotivě. Představí se mu jako slečna Muriel (A. Girardot). Oba osamělí lidé se druhý den setkají na pláži a to Gabriel ještě netuší, že přichází zásadní změna jeho života. (MVanis)
(viac)Recenzie (51)
Film, který jsem viděl před desetiletími, mi přesto zůstal v paměti. Je to příběh dvou již nemladých lidí a průlom konvence vymezující této věkové kategorii mezi mládím a stařincem jakýsi sociální vejminek svého druhu. Červánky moderního feminismu - i tak je možno kultivované, civilní herectví Girardotové popsat - neokázalý kult krásy na venek všedního ženství, žijícího niterným bohatým duchovním a citovým životem, jehož vnitřní krása prosakuje do výrazu obličeje již nemladého, to všechno bylo své době průlomem. Dnes se mi zdá, že to slovo kdysi je vlastně anachronní, protože "kulty" současnosti jsou takové, jaké jsou. Jakoby se čas obracel. ()
Pěkná i když velice podivná jednohubka. Bál jsem se, že se budu jednat o nějaký feministický film. Ale naštěstí jsem se mýlil. Jedná se spíš o zajímavou studiii lidí a různých charakterů. Je to správně znepokující a kousavé. Ke konci ale také velmi příjemné. Jen škoda, že Noiret a Girardot nemají více společných dlouhých dialogů a pointa je tolik nápadná. ()
Možno to niekomu pripomenie Prázdniny pána Hulota. Tie sú však rozdielne, ale je zaujímavé si všimnúť jeden rozdiel. Zatiaľ čo Tati si ako Hulot trápne situácie akosi neuvedomuje a berie ich normálne (prípadne ich vytvára), Gabriel a Muriel sa musia častokrát cítiť nesmierne trápne a divák sa na tom za prvé zabáva, za druhé si uvedomí, ako ťažko sa ľudia v strednom a staršom veku ťažko zoznamujú a že pôsobí ich hľadanie šťastia tak trochu od veci. Noiret a Girardot sa k sebe náramne hodia, akoby sa ich postavy kvôli tomu zoznámeniu na dovolenke museli narodiť. Sú to staré časy, na pláž sa prišlo v obleku pri akejkoľvek teplote vzduchu. ()
Originální, zábavné, pohodové. Ve filmu je zvýšení výskyt neortodoxních postav, který se nám starají o bránici a pak léto, pohoda, dva lidé muž a žena ty se zase starali o mou příjemnou náladu. Kásný vývoj postavy Muriel u který je vidět, že chlap má na ženskou psychologii velkej vliv aneb cesta od nepříjemný ženský k usměvavý nežný krásce. Utahaná, prázdninová atmosféra francouzského města úplně vybízí k nic neděláný. ()
Můj týden se slečnou Muriel. "No, výborně! Začíná mluvit.“ Prázdninová známost, jíž vstupuje do popředí půvabná nenápadnost. Letní dýchánek, bizarně poetický hotýlek, malebné letovisko... Slunce příliš pálí, ta pravá slova zůstávají kdesi v dáli. Dovolenkáři s kouzelnou lehkostí ostýchavosti, svěží poctivostí. Trpělivá romantika se zachycením něžné rezervovanosti. Oko filmového fanouška potěší, když na kamenitou pláž zabrousí, známá rekreantka, v bikinách se opalující, v mořském vánku pózující, se slunečníkem korzující, zmrzlinu přinášející, "pařížská tanečnice" Maria Schneider. ()
Reklama