V žiari slnka

René Clément dokázal i v prostředí plném sluníčka a krásných barev vytvořit mrazivý thriller. Mladičký hezounek Alain Delon v roli psance rozervance, kterému musíte držet palce (básnické střevo :-)), femme fatale Marie Laforêt (i když léty zkrásněla) a Maurice Ronet, doplativší na svoji aroganci, předvádějí neskutečné herecké orgie. Atmosféra postupně houstne a vrcholí jednoduchou, ale drsnou a kulervoucí pointou. Tenhle klenot ukazuje (a dokazuje) co většině dnešních thrillerů chybí. 100%. (14.10.2010)

Oproti remaku, který jsem díky neskutečné Damonově slizkosti a vlezlosti nebyl schopen soustavněji koukat (což je v zásadě kompliment, jen já na to prostě neměl), působí Delon výrazně lidstějším dojem a přestože to také není zrovna dobrák, musel jsem mu fandit. Zvláštní vztah Toma a Philippa by si zasloužil trochu více vykreslit, ale to by asi prodloužilo už tak pomalý rozjezd. Vynikající gradace napětí a skvělý závěr. (30.01.2011)

Na to, že je Plein Soleil letos už 60 let, působí v porovnání s jinými filmy té doby stále dost svěže, stravitelně a krásně se na něj kouká. Pokaždé, když si ho po letech dávám, se musím podivovat malebné kameře Henriho Decaë, ve které se kulisy Itálie, kterou miluji, krásně vyjímají. Plein Soleil mě baví. Baví mě vizuálně, baví mě jeho tempo a to, jak je tam budováno napětí. A brutálně mě tu baví Delon. Role Toma Ripleyho byla jedna z jeho prvních velkých a také ho katapultovala ke slávě. Naprosto zaslouženě. Musel to být asi zásah osudu, že mu do klína přistála role, která se k němu neskutečně hodí a zároveň mu musela být v té době výzvou. Tom Ripley je psychopat, svoje emoce moc neprojevuje. Ale reakci na stres, povýšenost či hanbu v sobě potlačí málokdo. Divák je vtažen do velice citlivě ztvárněného oscilování na hraně chladné netečnosti, kalkulu, triumfu, a na druhé straně momenty zoufalství a naprostého vzrušení. V mých nácti byl jedním z mých oblíbených filmů Talentovaný pan Ripley s Mattem Damonem, který je věrnější literární podobě. Přiznávám tedy zaujatost tématem, které mě táhne. Matt Damon je ale proti ďábelskému šarmu a chladu Alaina Delona pouze malý přicmrndávač v relativně zapomenutelném filmu. Zpracováním i feelingem stojí původní Plein Soleil minimálně o třídu výš. (08.03.2014)

Zatížená oblíbeným "panem Ripleym" nedokážu plně docenit kvalitu tohoto snímku, původně jsem čekala, že Alain Delon bude Phillipem, typově by mu odpovídal víc, nakonec jsem dala za pravdu tvůrcům, za prvé byl skvělým Tomem a za druhé bych si ho tolik neužila. S nadšením jsem uvítala krásnou tvář Romy Schneider hned v úvodu, v domnění, že její postavou bude Marge, bohužel se jednalo o nepochopitelný komparz, či co:-(. Celkově mi u přátelství Phillipa a Toma chyběla málo vykreslená pěna dní, která tolik podtrhovala atmosféru remaku, odpudivá Tomova vlezlost i rafinovaně stupňované pnutí mezi oběma muži, vlastně mně chyběli všichni z roku 1999, za to jsem však byla částečně odškodněná procházkou po rybím trhu - detaily Delonovy tváře v tu chvíli vyjádřily všechno - kouzelná scéna... (12.10.2010)

Napínavě rozehraná hra Alaina Delona na italské riviéře. Dokonalé francouzské charisma dýchá i po letech z filmu o lásce k penězím a zločinu takřka bez chybičky a jen díky němu se dá filmu odpustit téměř dvouhodinová stopáž. Kdo si kdy myslel, že Delona může nahradit nějaký Matt Damon v americké verzi Talentovaný pan Ripley. Z tohoto pohledu si myslím, že americký remake francouzskou předlohu nijak neobohatil, a v historii světové kinematografie je naprosto zbytečný a neopodstatněný... Amíci prostě zkopírovali všechno, co mohli. Viva la France! (18.06.2011)