Temný prípad - Série 1

"Man is the cruelest animal." Seriál má skálopevnou, nekompromisní a tvrdou atmosféru, která se člověku, spolu s dějem, solidně vryje pod kůži. Surovostí mi to připomíná Fincherovo Sedm. Herecké duo, než je McConaughey a Harrelson nemohlo být v tomhle případě lepší (výkony obou herců jsou perfektní, avšak McConaughey zastiňuje všechny ostatní svým filozofujícím vyšetřovatelem - dle mě jeho nejlepší role). Oba herci mi jsou hodně sympatičtí a mám je rád od té doby, co jsem každého z nich viděl ve filmu, takže jejich účast na jednom seriálu mě hodně potěšila. Na první sérii se mi hodně líbila bezchybná propracovanost scénáře a hlavně (!) psychologie postav (konkrétně postava samotného Rusta, který mě totálně přikoval do křesla). Celá detektivní zápletka se motá kolem záhadných, rituálních vražd, na které jsou nasazeny dva úplně odlišené charaktery detektivů (o to víc je zajímavější sledovat probíhající vyšetřování, které se se samotným divákem vůbec nemaže). S každým dílem stoupá napětí, otevřené konce dílů diváka nenechají v klidu, tudíž je téměř nemožné se od seriálu odtrhnout a ponurost diváka drtí díl po dílu. Pizzolattovi se musí nechat jeho vyšperkovaný scénář, ve kterém člověk nenajde jedinou chybu nebo nelogičnost v ději. O to víc je divák v závěru překvapen, protože závěr sedmé epizody je jen slabý předvoj toho, co za psychojízdu pro diváka nachystal Pizzolatto s Fukunagou v osmé epizodě. Během těch osmi dílů si člověk užil nejen napínavou a zajímavou detektivku, ale taky perfektní technickou stránku filmu, kde bych dal minimálně nominaci za kameru a zvuk. První sérii True Detective už těžko něco překoná. Pro mě srdeční záležitost. 1. série - 100% (06.12.2015)

Skvelý seriálový zárez, ktorý zaujme nielen skvelou atmosférou, skvelým scenárom, ale aj parádnymi hereckými výkonmi. Matthew McConaughey je tu fenomenálny, vždy keď niečo hovorí alebo len je na scéne, dostane sa pod kožu a Woody Harrelson mu výborne sekunduje, ich detektívne duo sa proste nedá nemilovať. Pizzolatto vytvoril dokonalý počin, ktorý človeka strhne hneď od začiatku a nedá mu vydýchnuť až do poslednej minúty.  Čo ešte dodať, jedným slovom - Masterpiece. (31.01.2021)

Cary a Matthew potěšili, šišlající Woody víceméně štval, Alexandřiny přednosti nadchly, kamera a exteriéry okouzlily, (ne)dořešenost případu zklamala a tragická (nemocniční) poslední desetiminutovka vyloženě nasrala. Na čtyřku to ale je. Každopádně seriálový hype jak prase, zase tak super to opravdu není. (19.12.2015)

Jen sem přesouvám komentář z března 2014, kdy existovala teprve první série: Další seriálový pokus, který nakonec nedostál svým prvotním šancím. Zpětně, po konci 1. série, je patrné, že autoři ani neměli ambice budovat a prohlubovat atmosféru logicky propracovaným příběhem - naděje vzbudili spíš náhodou, především oním dílem, kde Rust cynickými vhledy a komentáři nepříjemně zalézá pod kůži vyslýchajícím policistům, a zdá se, že jeho individualita analytického psychopoustevníka bude prototypem nové postavy, temným, svými pronikavými vhledy a jejich nepoužitelností v okolním světě unaveným chlapem, který má navíc na krku protivného a vyloženě tupého parťáka a podle všeho sleduje nějaký vlastní cíl, proč ještě být na okolním dění zainteresován, a proč právě jako kriminální dekektiv v případu s poněkud mysticizující zápletkou. Autoři seriálu se však mínili skutečně jen svézt na povrchovém napětí temné struny, natažené vlastně dost lacině a na jistotu: vymysleli si dostatečně temný a poměrně zatemněný případ, který si nakonec nepřáli příliš do hloubky vysvětlovat - a ni jeho pozadí, ani jeho rozplétání. Nakonec se ukáže, že horlivý divák si všechny náznaky vykládal příliš sofistikovaně, nechce se tu říct nic víc, než že ve společnosti se vyskytují různí degenerovaní magoři, které je lepší se nepokoušet pochopit, a stačí snažit se je eliminovat, kam až zákon a vlastní síly dovolí. Zdánlivě slibné postavy se od čtvrté epizody začínají rozkližovat, jejich osobitá psychologie se hroutí do tuctových forem a nic znepokojivě nového už nepřinese. Slibný duševní vývoj Rusta končí v žumpě opileckých keců a sebelítostí z traumatu bolestí a drogama rozjebaného mozku, z původně sympaticky nesympatického a dobře zahraného děvkaře a rabijáta Martyho se nakonec dost nevěrohodně stane trapně napravený milující manžel, otec, pracant a citlivý přítel chmurnějšího, depresivního parťáka, až z toho člověka samým dojetím rozbolí ledviny, dospívající dcery a moderní samoživitelka se k němu vrátí s úsměvem na tváři, a na všechny ty logické trhliny v příběhu se nad sociálně šťastným koncem poklidně zapomene (doteď přemítám, jestli ta scéna z třetího dílu, v níž se po louce prochází bílý obr v plynové masce, pozorovaný Martym a Rustem z policejního auta z přilehlé dálnice, která totálně boří všechny naděje na souvislé logické poskládání linky příběhu, tam zůstala omylem, jako důkaz fatální nedbalosti o konzistenci, a nebo jako diverzifikantní akce zklamaného a zdravě nasraného střihače. Nebudu ani vybírat, jestli nad tímhle počinem zaplakat nebo se pousmát, adekvátní je obojí, a briskně přesunu pozornost k něčemu novému, jinak nic. (15.3.2014) (03.03.2019)

Nevím, jaký použít prostředky, kdybych hodlala někoho lámat, tak zvláštní a jedinečný to je. Otravoval mě jenom způsob intonace obou borců, v některých místech až přepálený a to beru, že nejen tupé ale i hlas se léty mění, a neodbytný pocit, že už se oba předem vidí, jak si jdou po červeným koberci pro nějaký poklepání na herecký ramínko. Satisfakcí mi ale mnohonásobně byl scénář (ke své radosti jsem zjistila, že ho má na svědomí Nic Pizzolatto - čiliže autor scénáře The Killing), díky němuž jsem byla tlačena o obou svérázných náturách podumat a konfrontovat, a nepopsatelná atmosféra. Temný případ shledávám jedním z nej seriálů poslední doby. Asi tak. (07.12.2015)