Nebraska

Krásný obyčejný film. Alexander Payne se znovu upnul k jednomu ze svých stěžejních témat a natočil úžasnou komorní road movie o stáří. Stejně jako ve vynikajícím podobně koncipovaném O Schmidtovi se projevil coby silně empatický tvůrce, který zaostřil svůj pohled na víceméně tabuizované téma. To, co ukazuje, je úplně jiný svět v dnešní době posedlé věčným mládím a kultem síly a krásy. Amerika z odvrácené strany. Alexander Payne navíc vybavil svůj film mimikry nezávislého filmu, o to víc můžeme jeho snímek chápat jako jeho zprávu o stavu unie. Ovšem kdesi ve vnímání svébytného režiséra se odehrál výrazný posun, ať už reflektující skutečnost či nikoliv, jestliže se totiž Jack Nicholson coby čerstvý důchodce Warren Schmidt vydával na nesmyslnou cestu přes Spojené státy za svou dcerou a jejím výsledkem byla prázdnota života seniora a tíze samoty, starý Woody Grant má na své pouti za magickou výhrou vedle sebe manželku a své dva syny, především pak toho mladšího. A to je důvod, proč tato filmová indie odysea nevyznívá pesimisticky, ale dokonce má i happyend! Platí ono okřídlené I cesta může být cíl a tahle pouť smysluplností institutu rodiny a resuscitace vztahu otec - syn nemá již posmutnělý vnitřní náboj a negativní rozměr jako výše uvedený Payneův film, ale blíží se svým vyzněním spíš kultovnímu Lynchově Příběhu Alvina Straighta. Melancholické ohlédnutí za opravdovými hodnotami a obyčejností něčeho tak zázračného, jako je lidský život... (15.04.2014)

V mém ideálním světě je Nebraska typ filmu pro masy. Neokázale empatický, zdrženlivě vtipný, upřímný a citlivě vypointovaný příběh o stáří, smrti, vztahu otce a syna, zbytečném putování, které všemu dosavadnímu dává nečekaný nový smysl skrze zarputilé popření marnosti. Film podřízený plouživému biorytmu hlavní postavy, která není v pravém slova smyslu protagonistou, protože místo aktivity je spíše předmětem hovoru a jednání druhých. Neobyčejná krása Nebrasky je právě v pasivitě starce, který se nikdy nestane snadným objektem dojetí. Víme o něm málo a to, co o něm víme, je spíše rozporuplné. Payne tak musí s neobyčejnou vnímavostí pracovat se světem, kde chybí krásné a kladné postavy a převažují nedokonalí, stárnoucí a opuštění lidé. Výsledkem je lyricky podmanivé indie, které sugestivně pracuje s celkem krajiny i tvářemi hrdinů, ospalým rytmem i tím, čemu se tady trochu rýpavě říká "člověčinka". V případě Nebrasky jde ale skutečně o neokázale působivý pohled na "holé lidství". Paynovo černobílé vykoupení z naprosto opačně postaveného barvotisku Děti moje. [80%] (12.04.2014)

Emocionálně o dvě třídy nad ´Descendants´. V Nebrasce se toho příliš nevysloví, hraje se obrazem a film má tendenci vámi prorůst a komunikovat tak trochu jiným způsobem. Nebraska působí velmi ´klasicky´, člověk si vzpomene i na Bogdanoviche a jeho první filmy. Payne vsadil na super-obyčejné lidi, což je v poslední době osvěžující prvek většiny ´těch méně závislejších´ filmů. Uvidíme, jak si s Nebraskou pohraje čas; podle mě se Paynovi povedla nadčasová věc. (PS - jestlipak poznáte Buzze ze Sám doma!!!) (25.03.2014)

Zápletka je nápaditá, vtipná, celkom originálna. Potom si možno začnete hovoriť, že je to zase klasika, že som to videl v americkom nezávislom filme mnohokrát. Tá pohodová atmosféra amerického vidieka, krčmy so štamgastami v šiltovkách, tie isté reči. Ale toto je štýl Alexandra Paynea, takto to on cíti a mňa Nebraska svojou pohodovou atmosférou a ľudskosťou zasiahla. Je to taká dvojsečná zbraň, asi ako u svěrákovskom laskavom humore, že vám to môže pripadať príliš vypočítavé, ale prečo sa sťažovať na film, po ktorom mi ostal taký príjemný pocit. Pozor, ak niekto akože vyhral milión dolárov, tak prichádza na rad aj závisť a lakomstvo, takže Nebraska má aj svoje drápy. Celkovo vzaté je to film o vzťahu otca a syna, ktorý to s ním nemá ľahké, ale rodina je rodina. No možno to takto majú aj u Svěrákovcov. (17.02.2015)

Já být Woodym a měl bych za manželku Kate, tak se odstěhuji kamkoliv jinam a ještě daleko dřív než by začala rodina uvažovat, že mě někam umístí. Nebraska má duši a hloubku, která na vás tryská s každým momentem a situací, kterých se na této zvláštní road movie vyskytuje hezká řádka. Celá plejáda lidských charakterů, které vás budou v jednu chvíli iritovat, aby vzápětí zase jiní vyvolali na vaší tváři úsměv. Je to drama o stáří a to o velmi nepříjemném stáří a jestli chcete nebo ne, tak každý se tam jednou ocitneme tak jako Woody, který si s takovou zarputilostí toužil vyzvednout milionovou výhru. A proč? To je alfou a omegou celého filmu a v patřičném momentě se to dozvíte a věřte mně, myslím, že by jste reagovali stejně jako jeho syn David. Černobílé pojetí s vybroušeným vizuálem ještě víc zintenzivnil můj silný zážitek z celého filmu a jsem vděčná i za fakt neokoukaných herců, kteří hráli maximálně skvěle a výběr Bruce Derna pro roli Woodyho byla přímo trefou do černého. A ještě k tomu ten brilantní závěr.....to prostě nejde nedat pětihvězdu. Dýchla na mě komedie s podtónem smutku a nebo naopak ? (20.02.2014)