Mrázik

Vždycky jsem měl rád východoslovanské pohádky ovlivněné byzantskými a tatarsko-mongolskými vlivy a je škoda, že na jejich motivy vzniklo tak málo dobrých filmů. Za Sovětského svazu byly v kurzu spíš budovatelské ptákoviny, dnes na jejich výrobu chybí peníze, osvícení producenti a vlastně i společenská objednávka. Ve své době byl Mrazík něco jako zjevení v sovětské nekonzumovatelné filmové tvorbě, navíc umocněné kvalitním českým dabingem, u kterého se čeští herci Zímou počínaje a Filipovským konče bavili neméně než diváci. Řada z hlášek z pohádky zlidověla, a i když častými reprízami se Mrazík v českém prostředí poněkud opotřeboval, stále ho považuji za víc než přijatelnou a vtipnou filmovou podívanou. Celkový dojem: 80% - s ohledem na trochu té nostalgie. (01.12.2006)

U nás tak oblíbená a v bývalé SSSR to někteří lidé neznají! Koukali na mě jak baba, když si na ní děda bohatýrsky dupnul (jen rolničky prasečí trojky k tomu necinkaly). Nastěnka, která by copem mohla zabíjet, poroučí větru děšti .... vlastně jenom žádá slunce, jitřenku jasnou, aby nevycházelo, protože kouhouti jsou malí páni, jitřenka řídí kokrhání a ona potřebuje doplést punčochu. Kocour zarputile trvající na tom, že není Míca. Je toho hodně. Pestrobarevný koktejl postav, hlášek a scének, který dokáže pobavit a potěšit, i když už slovo za slovem znáte nazpaměť. (27.08.2010)

V podstate sa podpisujem pod Meliesove slová. Prvýkrát som túto srágoru videl až teraz, na Vianoce roku Pána 2006, takže prvok nostalgie našťastie/bohužiaľ nehrozí. Z filmu tak ostáva len zlý, žalostne zlý pokus o rozprávku, ktorý nefunguje ani ako "vážny" príbeh, ani ako "zábavne zlý" film. Nikdy viac. (28.12.2006)

Dlouhá léta jsem se Mrazíkovi vyhýbal, snad že mi byl protivný kvůli té pověsti "kultovní" pohádky, jež zapříčinily nespočetné televizní reprízy, do nebe vychvalovaný dabing a v neposlední řadě i jistá "ostalgie" českých diváků. Leč, ze studijních důvodů jsem podlehl zvědavosti a pustil si to - nyní po zhlédnutí jsem se jen utvrdil v tom, že i kdybych byl poslední člověk v galaxii, který to neviděl, o nic bych nepřišel. Odmyslím-li si ten humbuk okolo, je Mrazík jen trochu lepší pohádka, se zajímavým obsazením, kostýmy a výpravou, s mizernými triky, trochu zbytečnými hudebními čísly a lehce nezvyklou komikou. Protože se považuji za umírněného rusofila, velmi jsem ocenil všechny ruské atributy, které na mě z Mrazíka dýchly; naprosto mě potom dostalo provedení Mrazíkova obydlí - fantastická architektura! Na téma českého dabingu Mrazíka bych raději pomlčel, vědom si toho, jaká posvátná kráva to zrovna u tohoto filmu je, neodpustím si proto snad jen poznámku, že bych to raději viděl v ruském originále s titulky (už jen pro ten bolestný nesoulad pohybu rtů herců se zvukovou stopou). Naopak oceňuji, že většina českých replik je ve verších, což Mrazíka v mých očích povyšuje lehce nad průměr. Závěrem asi nakonec přece jen spokojenost, znovu to ale vidět fakt nemusím: jednou a dost u mě bohatě stačilo. Mimochodem doporučuji k přečtení velmi originální text Martina C.Putny Mrazík zevrubně, vědecky objektivně a definitivně vyložený aneb Chvála psychoanalýzy. (05.02.2012)

Mrazík je pohádka, která proslula spíše díky častému reprízování na televizních obrazovkách, než kvůli sobě samé. Pyšný bohatýr Ivan s naivní Nastěnkou doplnění postavami ostatními by nevybočovaly z klasické struktury pohádky, kdy princ se snaží získat svou princeznu a musí při tom překonávat překážky kladené okolím i sebou samým. Přičemž postavy mají vždy jednu výraznou charakterovou vlastnost - Ivan se chvástá, sklerotický Mrazík a chamtivá Marfuša s macechou. Výrazně utkví v paměti spíše výtvarná stylizace místy hraničící s nevkusem. Kýčovité jsou především zimní scény zasněžených lesů a Mrazíkova chaloupka, přeplácaná různými ozdobami, ornamenty spojenými se zimou. Jako u jednoho z mála filmů je u tohoto dabing spíše ku prospěchu, v originálním znění hlasy herců nepůsobí tak výrazně a např. baba Jaga v hlasovém podání Františka Filipovského je nesrovnatelná s původní. Revidováno 1.2.2011 Až doposud jsem měl k Mrazíkovi silné výhrady, po zhlédnutí několika dalších pohádek můj názor ale radikálně změnilo – většina z ních je totiž mnohem kýčovitější. Děj Mrazíka je sice jednoduchý a působí naivně, ale tak je tomu v případě naprosté většiny pohádek. Přestože je Mrazík velmi výrazně výtvarně stylizovaný, tak v tomto ohledu nedosahuje takových rozměrů jako další pohádky Alexandra Roua. Stylizace souvisí i s afektovaností postav, zatímco v Království křivých zrcadel je ministr Abaž celý zelený s bradavicemi jako opradová žába, tak v Mrazíkovi vše vypadá mnohem přirozeněji, ať už jde o chodící stromy nebo zlou Marfušku. (29.12.2005)