Mrázik

Dlouhá léta jsem se Mrazíkovi vyhýbal, snad že mi byl protivný kvůli té pověsti "kultovní" pohádky, jež zapříčinily nespočetné televizní reprízy, do nebe vychvalovaný dabing a v neposlední řadě i jistá "ostalgie" českých diváků. Leč, ze studijních důvodů jsem podlehl zvědavosti a pustil si to - nyní po zhlédnutí jsem se jen utvrdil v tom, že i kdybych byl poslední člověk v galaxii, který to neviděl, o nic bych nepřišel. Odmyslím-li si ten humbuk okolo, je Mrazík jen trochu lepší pohádka, se zajímavým obsazením, kostýmy a výpravou, s mizernými triky, trochu zbytečnými hudebními čísly a lehce nezvyklou komikou. Protože se považuji za umírněného rusofila, velmi jsem ocenil všechny ruské atributy, které na mě z Mrazíka dýchly; naprosto mě potom dostalo provedení Mrazíkova obydlí - fantastická architektura! Na téma českého dabingu Mrazíka bych raději pomlčel, vědom si toho, jaká posvátná kráva to zrovna u tohoto filmu je, neodpustím si proto snad jen poznámku, že bych to raději viděl v ruském originále s titulky (už jen pro ten bolestný nesoulad pohybu rtů herců se zvukovou stopou). Naopak oceňuji, že většina českých replik je ve verších, což Mrazíka v mých očích povyšuje lehce nad průměr. Závěrem asi nakonec přece jen spokojenost, znovu to ale vidět fakt nemusím: jednou a dost u mě bohatě stačilo. Mimochodem doporučuji k přečtení velmi originální text Martina C.Putny Mrazík zevrubně, vědecky objektivně a definitivně vyložený aneb Chvála psychoanalýzy. (05.02.2012)

Rusové jsou velcí umělci a Alexandr Rou je jedním z nejlepších tvůrců ruských filmových pohádek. Tomuto, původem irskému režisérovi, musím vyseknout poklonu, i přesto že byl členem komunistické strany. Mrazík je po formální stránce neobyčejně pohádkový, malebný, poetický i vtipný, herecké obsazení a výkony naprosto dokonalé. Za zmínku stojí též další, méně známá Rouova pohádka „Království křivých zrcadel“, jejíž výtvarná složka je znamenitá. Nebo zpracování Gogolových povídek "Večera na chutore bliz Dikaňki". (26.06.2007)

Vánoční klasika, která je pro množství hlášek a příležitostí k parodování skutečným obohacením pro čechy i moraváky mnoha generací - už jen za to si tenhle sovětský filmový kult zaslouží plnou palbu hvězdiček:-). Skutečně: co věta, to perla; nebýt oné legendární vtipnosti, bylo by snadné tuhle naivní socialistickou serenádu šoupnout do odpadu. 10-100% (14.07.2009)

Všichni ho znají. Všichni ho viděli. Generace citují pasáže. Někteří ho k smrti nenávidí a jiní k smrti milují. Pro jedny sovětský kýč jak bič, pro druhé klasika. Když ho dávají na Silvestra/v parném létě/o Vánocích v televizi, sledovanost vzroste o 35%. Na internetu kolují parodie, stejně jako freudovské analýzy jednotlivých postav. Přichází fenomén českého rodinného krbu …. Klasická pohádka o tom, jak láska a krása zvítězily nad ošklivostí a nenávistí je silně a čistě naivní a na nic jiného si nehraje. Její krása spočívá v jednoduchosti, stejně jako její kýč. Je vzorovým prototypem všech pohádek a její charaktery jsou stejně vzorovitě ikonovité. Mrazík uspokojuje svým nesložitým, přímým příběhem, stejně tak i částečnou skrytou bizarností. Kdo viděl Mrazíka více než 3-5x ji přímo vyhledává (tomu se neříká posedlost, nýbrž rýpání se v detailech). Tak se z naivního dětského pohledu na film stává v průběhu let částečná (sebe)parodie v době dospívání (co takhle považovat Ivánka za meterosexuála díky viditelně nalíčeným očím a ústům ?) a v dospělosti je možné vidět film s notnou dávkou nostalgie či k němu nalézt kritický odpor/odstup. Mrazík nemá originální příběh ani nadčasové zpracování, má ale kultovní prvky, které jsou lehko akceptovatelné a právě díky tomu nadčasové. Nebo si snad pamatujete, kdo se objeví na plátně dřív, zda Nastěnka nebo Ivan? Či si spíš pamatujete pokračování písně „Váňo, Váňo, Ivane..“? (08.03.2006)

Vždycky jsem měl rád východoslovanské pohádky ovlivněné byzantskými a tatarsko-mongolskými vlivy a je škoda, že na jejich motivy vzniklo tak málo dobrých filmů. Za Sovětského svazu byly v kurzu spíš budovatelské ptákoviny, dnes na jejich výrobu chybí peníze, osvícení producenti a vlastně i společenská objednávka. Ve své době byl Mrazík něco jako zjevení v sovětské nekonzumovatelné filmové tvorbě, navíc umocněné kvalitním českým dabingem, u kterého se čeští herci Zímou počínaje a Filipovským konče bavili neméně než diváci. Řada z hlášek z pohádky zlidověla, a i když častými reprízami se Mrazík v českém prostředí poněkud opotřeboval, stále ho považuji za víc než přijatelnou a vtipnou filmovou podívanou. Celkový dojem: 80% - s ohledem na trochu té nostalgie. (01.12.2006)