Zlodeji bicyklov

Co u takové klasiky ještě komentovat? Realističtější a neorealističtější film než Zloději kol jen tak neuvidíte. Siluety hlavních hrdinů, neúnavně tápajících v lhostejných ulicích poválečného Říma, vám zůstanou dlouho před očima stejně jako některé konkrétní scény, všední ale působivé. Já mám např. ráda tu zásadní, kdy hlavnímu hrdinovi ukradnou kolo. On se tam chudák moří s tím plakátem, krabatí se mu to, doma nic k jídlu a ke všemu ještě kolo fuč. Je to zkrátka o životě, a když se trochu zamyslíte a zaměříte se na mezilidské vztahy, tak nejen o životě po válce. (10.03.2006)

Vskutku banální zápletka, která se postupně mění pro hlavní hrdiny nepříjemnou a pro diváky příjemnou procházku po Římě. Italský neorealismus asi nikdy nebude můj šálek kávy, ale Zloději kol mají jednoznačně největší sílu v jednoduchosti a díky tomu jsou pro mě přístupnější než většina ostatních italských filmů této doby. 7/10 (10.05.2013)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $334,293║Tržby Celosvetovo $-║ Z jednoduchého námetu(ukradnutie bicykla) je vyťažené možné maximum, dvojica otec a syn pátrajú po zlodejovi, čo im ukradol bicykel aby nakoniec pre nedostatočné dôkazy pri dolapení zlodeja, zničený otec upadá v mysli a sám v zúfalstve sa pokúsi o krádež... Po hereckej stránke brilantná práca, čo samým záverom vyústi silný emociálny dojem, kde je cítiť zúfalstvo a beznádej. "Niekedy bola aj v jednoduchosti sila!" Práve na takýchto filmoch je vidieť, že aj na prvý pohľad jednoduchý námet pokiaľ je srdcom zahraný, dokáže svojou nosnou témou upútať a priniesť ponaučenie. /80%/ (07.12.2008)

Upřímně, ještě půlhodinu před koncem jsem si myslel, že výš (s hodnocením) prostě nepůjdu. Nejsem filmový teoretik, a proto hodnotím filmy podle toho, jak mě opravdu baví, ne jak jsou přínosné. A první hodina mě vcelku nudila. Nicméně pak přišla závěrečná půlhodina, a jakmile film skončil, tak mi došlo, že tenhle film je nadčasový, protože je (bohužel) o problémech, které přetrvávají do dnešní doby. Nejen nezaměstnanost, ale celkové vyznění (na zloděje je metr krátký a poctivec, který jednou uklouzne, na to hned doplatí) se mi opravdu líbilo a po skončení filmu mi přišlo, jako bych právě snědl něco, na co jsem nebyl připravený. Možná, že příště budu lépe připravený, jak říkám, kvůli konci zvyšuju své hodnocení na 70 % a myslím, že za nějakou dobu si film zopakuju. (27.09.2011)

Více sociální, než kriminální drama Vittoria De Sicy zobrazuje problémy kolem nezaměstnanosti v kapitalistické zemi brzy po válce. Hodně smutný obraz života a společnosti mne vtáhl do dění od samého začátku, ale nejvíc zasáhl až k závěru, kdy se z Ricciho coby oběti všudepřítomných zlodějů po nějaké té době stává nový příležitostný zloděj, a vyhlíží si s obezřetným pohledem nejdřív velký zástup a vybere si svůj "lup"... Hlavně když je (stejně jako po většinu času) přítomen malý chlapec, který pátrání po zlodějském chlápkovi s oteckem napříč Římem mohl alespoň dosud považovat za napínavé dobrodružství, ale teď se dostává do mnohem silnější konfrontace s realitou. Film nabízí navíc spoustu dalších situací k zamyšlení, kdo si povšimne visíciho kříže (jako symbol víry) nad manželskou postelí Ricciho doma, o to víc ho překvapí v krajné situaci schopnost nedecentně vyrušovat na kostelní mši. Takže ano, nejraději od režiséra De Sicy mám sice Hon na lišku, ale především ZLODĚJI zůstavají jeho mistrovským dílem s obrovským nadčasovým přesahem a dokonalou atmosférou. Špička evropského poválečného filmu. 90% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (22.10.2019)