Zlodeji bicyklov

Tady mi nepomohlo ani to alibistické "na tu dobu ...". Na můj vkus je tento film prostě příliš přímočarý, doslovný a prostý. Nijak strhující příběh převyprávěný nijak strhujícím způsobem, žádný drápek, žádná přidaná hodnota. Jako 30-minutovou povídku bych to ještě snesl, ale takhle - hodinu a půl sledovat chlapíka, který hledá ukradené kolo ... (17.05.2010)

devadesátiminutová nuda, kterou zachraňuje cca poslední čtvrthodinka... psychologicky celkem dobře vykreslená téměř bezvýchodná situace hlavního hrdiny bohužel naráží na absenci něčeho víc, jakýchkoli postranních linií, které by udržely divákovu pozornost. přímočará záležitost "jednou a dost"... 60% (12.04.2011)

Perfektně natočený film s velice lidským smutným příběhem a výborným herectvím. [8,5/10] (Produzioni De Sica) (Čb. /// Produkce: Umberto Scarpelli /// Scénář: Cesare Zavattini, Oreste Biancoli, Suso d´Amico, Vittorio De Sica, Adolfo Franci, Gerardo Guerrieri podle stejnojmenného románu Luigiho Bartoliniho /// Kamera: Carlo Montuori /// Hudba: Alessandro Cicognini /// Oscar: Giuseppe Amato, Vittorio De Sica (mimořádná cena - nejlepší zahraniční film) /// Nominace na Oscara: Cesare Zavattini (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.11.2009)

Zlodeji bicyklov sú nepochybne mimoriadnym filmom, skvelým reprezentantom talianskeho neorealizmu a to aj 70 rokov od nakrútenia. Rád som si ho po veľmi dlhej dobe pozrel a nemám dôvod meniť pôvodné hodnotenie. Film o obrovskom zúfalstve človeka, ktorému ukradnú to, čo je pre neho všetkým - obyčajný bicykel. Z tohto hľadiska je film pre mladšie ročníky úplne nepochopiteľný, podobne ako rozprávka o dvanástich mesiačikoch a obstaraní jahôd vo februári. Ale stupňujúcu sa depresiu (nezamestnaný - okradnutý lepič plagátov - neúspešný zlodej) dokáže vnímať každý. (13.07.2017)

Oscar r. 1949 jako nejlepší zahraniční film. Prostý příběh, dramatická epizoda jednoho nezaměstnaného a ohrožení jeho holeé existence, pokavaď nebude mít kolo, forma vyprávění je tu krásně živá a rozhodně nesentimentální, ve filmu hrají převážně neherci a je natočen na skutečných místech. O filmu se mluví jako o vrcholném neoralistickém filmu, který následně ovlivnil spousty evropských filmů 50 let. Od De Sici je to můj druhý film, De Sica byl jeden z předních režisérů neorealistických filmů, a mně se k tomuto filmu podařilo dostat prostřednictvím vydavatele Levných knih (kterým děkuji), které vydávájí již delší dobu některé skvosty světové kinematografie. O kvalitě některých jiných snímků se ale vyjadřovat radši nebudu, to by bylo na delší dobu a širší debatu. Spoiler : Film vypráví příběh Antonia Ricciho jež po dlouhé době nezaměstnanosti (asi dva roky) náhle dostane nabídku k práci a to jako lepič plakátu. Podmínkou je ale vlastnit jizdní kolo, které ale když už sežene, tak mu ho záhy ukradnou. Poté se zoufalý Antonio a jeho syn pustí do zoufalého pátrání po Římských ulicích. Nakonec se ale sám Antonio stane neúspěšným zlodějem kola. Všechny ty okamžiky ve filmu, ať už to bylo zoufalé bloudění ulicemi, kdy naprosto vyčepaný a hladový otec a syn neustále narážejí na chodce, kteří si užívají svého volna. Nebo kdy Antoniův pokus zůčastnit se nedělní zábavy a konečně se dobře najíst v jedné restauraci skončí hladovým pohledem na bohatě prostřený sousední stůl. Konec spoileru. To vše, všechny tyhle momenty, již dnes patří ke klasice tohoto žánru a musí nadchnout a oslovit snad každého sedicího a hlavně pozorně vnímavého diváka. Od De Sici doporučuji ještě Umberta D. (23.05.2006)