Zlodeji bicyklov

Je neuvěřitelné jak Zloději kol fungují i více než 70let po premiéře. Několikrát jsem tomu (s arogancí ostříleného filmožrouta, kterého takovej filmovej pravěk přece nemůže překvapit) zcela naivně sednul na lep.. a jediné na čem zub času lehce zahlodal (pokud nepočítáme zápletku, která se z dnešního pohledu může jevit zcela absurdní) je už poněkud rozvrzaný soundtrack. (14.05.2022)

Pro mě asi nejsilnější film italského neorealismu a Vittoria De Sicy. Jeho přitažlivost a síla spočívá v přirozenosti, která vychází z použití neherců, znalosti filmovaného prostředí a z obtížné sociální reality poválečné Itálie, která se zmítá v těžké krizi, masové nezaměstnanosti a bídě. Film, který není zatížený umělými nánosy komerční kinematografie, emoce vedle filmových obrazů zprostředkovala už jen filmová hudba. Silný film, který podtrhuje i černobílý materiál. Je neuvěřitelné, kolik nezapomenutelných záběrů se vejde do pouhých 90 minut filmové stopáže. Kolik událostí se dá vměstnat do jediného dne řadového zaměstnance magistrátu existenčně závislého na svém bicyklu. Nejzajímavější jsou pasáže zobrazující existenci početného římského lumpeproletariátu. Celkový dojem: 95 %. Klasický film, který patří k základnímu filmovému vzdělání. (25.08.2008)

Taliansky neorealizmus viac-menej obchádza pole môjho záujmu, pretože mám dojem, že jednotliví režiséri len prezentujú krutú neľútostnú spoločnosť a živoriacich ľudí na jej okraji, no celé je to zahladené do seba. Do istej miery si vážim posolstvo, ktoré sa režisér bez prikrášlenia snaží načrtnúť a určite má toto sociálne ladené dielo čo povedať aj súčasnému divákovi, lenže pravdou zostáva, že čo aké významné sú tieto čiernobiele ,,vykopávky", po emocionálnej stránke ma to nechalo absolútne chladnou a utrpenie hlavnej postavy ma nezasiahlo. Gemini to naznačil dobre, pre "významných" teoretikov filmového umenia je to zrejme esteticky-umelecko-sociálny skvost, no nemienim filmy velebiť a uctievať len preto, že sú všemožnými filmovými spoločnosťami označované za dokonalé. (28.08.2011)

Nádherne rozpohybovaný príbeh otca rodiny, ktorý po istom období nezamestnanosti získa prácu, pri ktorej však potrebuje bicykel. Po jeho získaní zo záložne výmenou za posteľné prádlo nastupuje na miesto lepiča plagátov. Na dvoch kolesách s rebríkom na pleci radostne vníma pocit pracujúceho a onedlho získava prvé skúsenosti. Zaúčanie netrvá dlho, pretože bicykel mu vzápätí ukradnú. Spolu so synom začína odhodlane hľadať prostriedok zdroja obživy. Zobrazenie života sociálne nižšie postavených vrstiev spoločnosti povojnového Talianska je dôveryhodné a autentické. Silnému vyzneniu o smutnom osude mestskej povojnovej chudoby napomohla práca s nehercami vyberanými z radov robotníkov, realizmus v zobrazení konania a myslenia strádajúceho mestského proletariátu a svižný scenár podopretý neustále sa meniacim miestom deja. (18.01.2005)

Zlodeji bicyklov sú nepochybne mimoriadnym filmom, skvelým reprezentantom talianskeho neorealizmu a to aj 70 rokov od nakrútenia. Rád som si ho po veľmi dlhej dobe pozrel a nemám dôvod meniť pôvodné hodnotenie. Film o obrovskom zúfalstve človeka, ktorému ukradnú to, čo je pre neho všetkým - obyčajný bicykel. Z tohto hľadiska je film pre mladšie ročníky úplne nepochopiteľný, podobne ako rozprávka o dvanástich mesiačikoch a obstaraní jahôd vo februári. Ale stupňujúcu sa depresiu (nezamestnaný - okradnutý lepič plagátov - neúspešný zlodej) dokáže vnímať každý. (13.07.2017)