Vojačik

To je asi najviac komunistický film zo západného sveta, aký som kedy videl. Snažil som sa v ňom politiku ignorovať, ale nedalo sa, ten záverečný monológ hlavného hrdinu bola taká zmes zbytočných žvástov, že filmu ubral tretiu hviezdu, ktorú som mu chcel dať za niekoľko zaujímavých scén. Inak film mohol byť radšej rozhlasovou hrou, obraz s textom málokedy súvisí, všetko podstatné z deja je len vyrozprávané. (28.11.2018)

S panem Godardem jsme si ani napotřetí příliš nesedli, a přestože téma je jiné, film mi až příliš připomínal U konce s dechem s Belmondem, jak typem hlavních hrdinů, tak způsobem vedení dialogů, ale částečně i dějem. Takže z nadějné látky se nakonec vyklubal slabší průměr, poněvadž i ty rádoby chytré fráze se člověku brzy oposlouchají. (04.08.2013)

Vojačik je typický produkt šesťdesiatych rokov. Godard v ňom experimentuje s formou vyjadrenia, prezentuje vlastné videnie sveta, problémy necháva otvorené, vo výrazoch je pomerne chaotický a celým filmom prestupuje absencia zodpovednosti voči konečnému užívateľovi - divákovi. To je spoločné mnohým slávnym režisérom, ktorí sa dve hodiny "nimrajú" vo svojich pocitoch, démonoch a fóbiách, hrajú sa ako malé deti a divák sa buď zmieri s tým, že nič nepochopil alebo pristúpi na režisérovu hru a pokúsi sa interpretovať to, čo si interpretáciu ani nevyžaduje. Celkovo považujem Vojačika za inertný film, ktorý prejde mojou mysľou bez toho, aby zanechal nejakú stopu. (27.11.2018)

Prvních 20 minut bylo fajn, pak nastala strašná nuda (vlastně nejnudnější byly bůhvíproč scény s Veronikou - a teď to neberte špatně, ženská je to hezká, ale taky se jí kromě té krásy podařilo mě znudit), ale nakonec to pak přece jenom ušlo. Pár zajímavých myšlenek se tu objevilo a i když to koncepcí poněkud připomíná U konce s dechem, tak to až tak nudné nebylo. A jedna věc mi tu připomněla Alphaville. Jinak mi teda Vojáček připadá jako takový Godardův lepší průměr, sice se zajímavým tématem, ale nijak výrazně zpracovaným. 3* (28.03.2020)

Godardova filmová výpověď o alžírské válce a mučení na obou stranách, jenž lze považovat za hlavní témata. Ačkoliv se film odehrává ve špionážním prostředí, převážně se skládá z četných panoram města Ženevy, nebo se odehrává v interiéru bytu. Pozoruhodná černobílá kamera je k veškerému dění citlivá a jemná, ale přesto se nelze zbavit pocitu naivního vidění světa, do kterého Godard vkládá svůj osobitý úhel pohledu. Výslech o povaze kinematografie a mnoho narážek na jiná filmová díla, které uspokojí zasvěcené obecenstvo jenž sdílí podobný umělecký vkus a jsou schopni většině porozumět. "Fotografie je pravda. Kino, to je pravda 24 krát za sekundu." (18.12.2021)