Pí

Scénář: Darren Aronofsky .. Darren, Darren, Darren. Po úděsně úžasném Requiem for a Dream jsem se okamžitě pustil do jeho neméně úspěšné prvotiny Π. A opět jsem nestíhal zírat. Zase taková deprese, nervy drásající scény a režijní vychytávky, které ale ještě nedosahují kvalit a psychedeličnosti Requiemu – ostatně celý film odpovídá danému rozpočtu, ovšem v tomto případě se to zdá být spíše plus. Černobílé, zrnitý obraz .. to vše skvěle dotváří atmosféru. Opravdová lahůdka a perlička většiny scén je elektro hudba, tentokráte složena z opravdu dosti známých jmen žánru. A obsah? Matematický genius a jeho hledání číselného vzoru ("Zaprvé-matematika je jazykem přírody. Zadruhé-vše kolem nás může být reprezentováno a pochopeno čísly. Zatřetí-Pokud znázorníte čísla jakéhokoliv systému, objevíte vzory. Tudíž, vzory jsou všude v přírodě. Důkaz? " Hledejte, pokud se z toho ovšem nezblázníte..) podle kterého se vše řídí.. Jenomže: „Číslo nic neznamená .. jde o význam. Syntaxi“. 83,14159265358979323846%. (31.08.2005)

Slušná depka v podání Darrena Aronofskyho, zejména díky šílené kameře. Přijít na kloub Pí není sranda a mít schopnosti jak to odhalit, tak se taky zblázním. Není se co divit, že matematiští géniové končí často v blázinci. Zvláštní je, že tento podivný svět čísel dokáže tolik přitáhnout. A ještě zvláštnější je, že tyto matematické záhady mají dost filozofický podtext. Podivný černobílý film mi dost připomínal Lynchovu Mazací hlavu ... (03.09.2010)

Pod relativně slušnou fasádou zachycující neurotické stavy geniálního matematika pátrajícího po ultimátním vzorci sjednocujícím náš svět se ve skutečnosti skrývá banální rozprávka, která těžko může uspokojit zkušeného scifistu, natožpak umělecky poučeného diváka. Tento film snad začne fungovat teprve tehdy, pokud odbouráte žánrové předpoklady a necháte na sebe působit sugestivní atmosféru filmu. Ale vzhledem k tomu, že Aronofsky tohoto dosáhl daleko lépe ve svém druhém snímku Requiem for a dream, zůstává Pi pouze neurčitým pokusem trčícím osamoceně někde mezi řádně nedotaženým filozofickým zamyšlením a psychedelickým tripem. (13.08.2007)

V černobílém režijním (zjevně nízkorozpočtovém) debutu Darrena Aronofskyho už se dá vystopovat jeho nezaměnitelný režijní a tvůrčí rukopis - posedlost silou a magií obrazu, vizuálního soustředění a maximálního využití síly filmového média (nejdotaženěji ve Fontáně, kde je estetický a vizuální rozměr dominující složkou, Requiem za sen ve své estetice videoklipové MTv odráží fenomén opojení televizí 80. let atd.), k čemuž Aronofsky vhodně zvolil černobílý obraz, řada záběrů je pak doslova sugestivní a ještě podtrhují celkovou depresivitu snímku (která je ale, vyjma Fontány, stěžejní a dominantní významovou složkou). Nezaměnitelné je i formální stránka jeho filmů - kupříkladu skladba záběrů, kde často převažuje detail, určující (a nejvíce odkazující k pozdějšímu Requiem za sen) jsou střihové sekvence, kde je cyklicky v rychlém střihu seřazeno několik (makro)detailů za sebou - zvyšuje to expresi a jakousi neurotičnost snímku... (podtrhující poruchy vědomí - drogy, omamné látky, halucinace...) Osobitá je též práce s kamerou i zvukem, nejmarkantnější je ale významová složka jeho filmů (scénáře si píše sám) - nevím, jestli je Pí možné označit přímo za sci-fi (stejně jako jeho pozdější filmy - Fontánu?), ale zdá se mi, že tohle je spíše podobenství o současném světě, než vize toho budoucího. Aronofsky rád šifruje a používá ke sdělování informací metaforického kódu - co chce však sdělit v Pí (za předpokladu, že tenhle film není určen jen silně nadprůměrným až výjimečným matematikům, čemuž nevěřím...)? Co třeba metafora babylonské věže, kdy k zamezení vstupu do božího království Bůh zmátl jazyky, aby nebylo možno ji dostavit? Možná že absolutní vzorec je možné zjistit, ale je dobré dojít až k téhle podstatě? Podobné filmy: Vynález, Requiem za sen, Mazací hlava (26.05.2009)

Tak a je tu další pětihvězda pro Darrena (Requiem for a Dream, Black Swan) a já se můžu jen sám sebe zeptat, proč sem tento film tak dlouho odkládal? Černobílý obraz a výborná práce s kamerou vytváří značně depresivní atmosféru, díky které trpíte záchvaty spolu s Maxem a veřtě, že to nejsou zrovna příjemně chvilky. Zvolena hudba a zvuky do filmu pasují naprosto přesně, jiné provedení si jen težko dokážu k tomuto vizuálu představit. Celkově jsem spokojen. (09.03.2014)