Pí

Darrena Aronofskyho mám rád a zde je jeho rukopis velice znát. Opět dokázal, že zvládá na výbornou převést na filmové plátno náladu a pocity hlavního hrdiny a opět s psycho hudbou Clinta Mansella podtrhnul zajímavost tohoto filmu, který pro mě nebyl nudným. Sean Gullette hraje přesvědčivě a černobílí obraz s vysokým kontrastem nabírá na atmosféře. Tento depresivní film plný zajímavých rozhovorů hodnotím 4 hvězdičky... (05.04.2008)

Další zklamání od Darrena Aronofského. Skoro se mi nechce věřit, že ten samý člověk natočil skvělou Fontánu. Pi je „pi“tomost. Nesmyslný blaf o geniálním matematikovi, jehož záchvaty si v ničem nezadají s halucinacemi z Requiem za sen (ano, taky jsou tak strašně dlouhé, očekávané a bolí z nich hlava) a který celou dobu hloubá nad čísly, jimž nemůže rozumět snad 99% diváků, ale režisér nás jimi přesto neustále zahlcuje, snad abychom nabyli dojmu, že ten podivínský pošuk je opravdu koumák. Chce na něco přijít, ale nikdo neví na co. Tedy kromě jeho podobně postiženého profesora. A jakési firmy, která ho neustále nahání. A židovské tajné sekty, která hledá stejné číslo jako náš hrdina, a hledá ho proto, že to číslo znamená… Stupidní pointu. Vážně, měl jsem co dělat, abych vydržel do konce – do nechtěně vtipného (tj. až hanba směšného a sebeparodického) konce. Tak krátký film a přitom tak dlouhý. Díky alespoň za ty černobílé obrázky, pro které mám slabost.__P.S. Matematiku jsem nikdy neměl rád, ale to s hodnocením nesouvisí. (20.11.2011)

,,MOJE NOVÁ HYPOTÉZA: JESTLIŽE SESTÁVÁME ZE SPIRÁL A ŽIJEME UVNITŘ OBROVSKÉ SPIRÁLY, POTOM VŠE, ČEHO SE DOTKNE LIDSKÁ RUKA, JE TOU SPIRÁLOU PROSYCENO...“ /// ¾ hodiny trvá, než to začne mít lidskou podobu. Vlastně hovno, tu to nechytne nikdy… Šílenej matematik – šílený je tu vlastně naprosto všechno a pár minut před koncem i já hledám číslo na dr. Chocholouška. Né ani tak kvůli myšlenkám, či zanášení křivek do obdélníku zlatého řezu, ale asi kvůli tomu, že jsem nikdy nebyl moc velkej matematik, a tak kumulováním více jak 5ti čísel do malýho prostoru, se vám ve mně něco probudí… Snad i proto chápu, že pro mnohé (matematiky) nemůže bejt tenhle film špatnej. Ovšem za sebe přiznávám, že je to mimo moje numerologický chápání. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trápí mě pravá podstata ,,3,14“. 2.) Miluju tu depresivní atmosféru, když 10 minut vyzvání telefon... 3.) Thx za titule ,,depressya“. /// PŘÍBĚH * (nebo *****) HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.05.2014)

No do πči, to bylo zase jednou soustíčko! Ukrojené černým nožem, napíchnuté na bílou vidličku a s příchutí Aronofskyho vytříbeného režijního stylu. Jenomže tuhle chuťovku jsem blbě rozžvejkal a v krku mi zaskočila. A pak jsem se 80 minut trápil, nevěřícně a nechápavě hledíc před sebe. Tohle bylo prostě na mě moc, na základce jsem sice vyhrával souboje v malé i velké násobilce, pak jsem však přišel na gympl a když učitelka pokreslila za jednu hodinu 16krát celou tabuli včetně obou křídel samými hyperbolami, parabolami, logaritmy, negacemi a negacemi negací, rezignoval jsem. Tady jsem se taky chvilku snažil tomu číselnýmu definování časoprostoru porozumět, ale zbytečně. Nicméně Aronofskyho rukopis je hodně patrný: skvělá hudba, stavy depresí, neobvyklá kamera. One-man-show v podání Seana Gulletteho. No nic, jdu si koupit čtverečkovanej sešit a začnu luštit Ludolfovo číslo podrobněji. Snad z něj vyčtu, kolik budou zítra v obchoďáku naproti stát banány... (14.12.2007)

Scénář: Darren Aronofsky .. Darren, Darren, Darren. Po úděsně úžasném Requiem for a Dream jsem se okamžitě pustil do jeho neméně úspěšné prvotiny Π. A opět jsem nestíhal zírat. Zase taková deprese, nervy drásající scény a režijní vychytávky, které ale ještě nedosahují kvalit a psychedeličnosti Requiemu – ostatně celý film odpovídá danému rozpočtu, ovšem v tomto případě se to zdá být spíše plus. Černobílé, zrnitý obraz .. to vše skvěle dotváří atmosféru. Opravdová lahůdka a perlička většiny scén je elektro hudba, tentokráte složena z opravdu dosti známých jmen žánru. A obsah? Matematický genius a jeho hledání číselného vzoru ("Zaprvé-matematika je jazykem přírody. Zadruhé-vše kolem nás může být reprezentováno a pochopeno čísly. Zatřetí-Pokud znázorníte čísla jakéhokoliv systému, objevíte vzory. Tudíž, vzory jsou všude v přírodě. Důkaz? " Hledejte, pokud se z toho ovšem nezblázníte..) podle kterého se vše řídí.. Jenomže: „Číslo nic neznamená .. jde o význam. Syntaxi“. 83,14159265358979323846%. (31.08.2005)