Šťastní spolu

Další příklad receptu na koktejl Typický festivalový vítěz (c). Smícháme jednu naturalistickou sexuální scénu, spoustu křiku a emocí, špetku násilí, nestandardní vztah a zaklínadlo "osamělost moderního člověka." Dobře promícháme, přidáme ve vyváženém poměru zpomalené záběry a klipovitý střih, spoustu barev a relativně slušnou hudbu. Protřepeme a podáváme s nezbytnou kapkou poselství o pevném bodu v životě, který každý z nás potřebuje, pohodlně se usadíme a vyčkáme ocenění poroty. (07.06.2007)

Taký Wongov príjemný (nad)štandard. Na Šťastní spolu sa príjemne pozerá, pretože nič extra celospoločenské nerieši, je intímny, proste len tak plynie a ukazuje sínusoidu jedného vzťahu. Dvaja mladíci však neprechádzajú totálnou eufóriou nasledovanou pádom na dno, skôr raz je to také neutrálne a inokedy celkom na hovno. Tony Leung je veľký sympaťák, takže sa s ním dalo celkom jednoducho stotožniť, pričom tu vážne nejde o to, či sledujeme homosexuálny, alebo heterosexuálny vzťah a jeho vývoj, či skôr jeho labutiu pieseň. Do deja totiž vchádzame v období krízy. Wong nám prvú hodinu ukazuje takmer výlučne interiéry, predovšetkým jedného ošarpanéto bytu v B.A., ale smerom k záveru sa rozhodne poukazovať aj nejaké tie veľké celky tohto mesta a následne aj H.K. (01.12.2018)

Wong tradične ako ho poznáme: perfektná hra farieb a rozpolteného tieňopriestoru na poli zápletky mileneckého vzťahu a zároveň ostrá asymbióza konvenčného rozprávania a experimentálnej práci s mizanscénou. Samotný konflikt postáv a postupná vyprázdnenosť z dôvodov neznámych prirodzene kulminujú s narastajúcim smútkom, ktorý ich podobensky odvádza za hranou akejkoľvek zlúčiteľnosti. Wong je práve v oných, vizuálných a retrogradných postupoch pri reflexii 3 úrovní času a priestoru najpodmanivejší, s čím sa s tebou Pali (Scarpoul) tuná rozchádzam. Pôsobivé líčenie hereckej odosobnenosti je samozrejme kľúčovým bodom elementárnej presvedčivosti námetu, ale vnímam, že miera zhutnenosti a tajomstiev z parciálneho vzťahu začínajú a končia v Doylevom majstrovskom oku, ktorý zaznamenáva krásu i smog, denné i umelo nočné svetlá Buenos Aires, prípadne Hong-Kongu. V obsahovej aprobácii až tak spokojný nie som, čo ale neznamená, že príbeh svojou extravaganciou a ignoráciou prirodzených zásad sa nebojí zájsť za roh autocenzúrnej korektnosti....... Po zrelšej úvahe predsa len zvýšim svoje pôvodné hodnotenie. (04.04.2017)

TV/// Obsazení 3/10 Děj 1/10 Hudba 2/10 Efekty 1/10/// +v samotném závěru hudba, konec filmu mi ještě nikdy neudělal takovou radost -forma vyprávění, styl obrazu, kamera, námět v tomto zpracování, dialogy, původní znění (čeština by byla lepší když mě obraz nedokázal upoutat), tichá místa ve filmu: bez zvuku, bez hudby/// Odpad dám maximálně tak jednou do měsíce, tenhle film si ho však zalouží oprávněně. Ničím mě nezaujal, naprosto mě otrávil. Myslel jsem si že ho ani nedokoukám. Na herce jsem se těšil. Ti však kromě postelové scény a několika hádek nic nepředvedli. To už je lepší ten vtip o buzeranech co se rozcházejí "né můj je ten růžovej stoleček". Tohle je prostě důkaz, že ne každý azijský film je předem dobrý./// Celkem 15%/// (19.06.2008)

Snad právě celá ta nahodilá kompozice černobílých a barevných záběrů, dějových sekvencí i meditativních záběrů, všechna ta souběžná tekutost i přetržitost, mi spolu s hypertrofovaným tělesnem pokaždé brání zorientovat se bezpečně v celém tom melodramatu. S každým krutým i sladkým gestem mi rovněž připomíná celou řadu próz, dramat i filmů, kde se podobně osudový vztah naplňoval právě tímto rytmem: pokaždé to bylo a je stejné, až do únavy stejné. Tak namísto, abych cítil, co cítí muži na stříbrném plátně, jen svědčím o chaosu jejich přitažlivostí a odporech a zůstávám bezradný. (09.03.2024)