Muž na streche

Film dvoch rozielnych polovíc. Tá prvá, komorná, psychologická a detektívna je lepšia, ale zase tej druhej treba nechať, že aj Švédi dokážu nakrútiť svižnú dlhú akčnú sekvenciu, trvajúcu niekoľko desiatok minút. Čo tam po logike, dôležité je, že to šlape a že je to občas aj vtipné. Celé to mieri na kritiku vlastných policajných radov, čo môžete brať buď ako nutné klišé, alebo ako odvážnu sebareflexiu. Každopádne o triedu lepšie, ako nudný Muž na balkóne. Muž na streche má proste šťavu. (06.08.2017)

Švédske krimi nemá nejaké zvučné renomé, a po tomto filme asi tuším prečo. Začiatok je pritom fajnový, síce má iba "derrickovské" tempo, ale s uveriteľnými chovaniami postáv i presvedčivými kriminálnymi postupmi. Všetko okolo so svojimi severským zmyslom pre detaily dáva zmysel. Všetko sa to zvrtne, keď sa o slovo prihlási akcia a pokus o budovanie akéhosi napätia. Stáva sa z toho úplne iný film, ktorý svojím divným a aj remeselne slabým spracovaním podupáva to dobré z prvých dvoch tretín. Bez napätia, bez atmosféry a herci, ktorí asi v živote nespravili kotrmelec a je im to cudzejšie ako sneh v Maroku. Človek nevie, či sa má smiať alebo to naozaj mysleli vážne. (02.12.2017)

Sjöwall & Wahlöö., pro mě stejně oblíbené krimi jako George Simenon. Jako dítě jsem od nich přečetl vše, jako dospělý jsem si tím vybavil knihovnu, Když jsem jako pubescent viděl tento film, rozladilo mě, že Martin Beck není svalnatý tetovaný Švéd ale prďola s břichem a pytlema pod očima. Teď jako dostatečně starý prďola s břichem dovedu ocenit toto filmové zpracování mých oblíbených seveřanů. Vono asi odhalit vraha není o svalech a šarmu ale že člověk nemá v hlavě nasráno. (20.09.2011)

Tak tomu říkám skvěle natočená detektivka. A taky dost trefně zakončená. Už ten námět samotný má něco do sebe. Naznačená brutální scéna v nemocnici, která odstartuje sled událostí, mi asi zůstane ještě dlouho v paměti, a to především díky výtečné práci s napětím. Přestože pak jde v zásadě o rutinní vyšetřování, příběh ani na okamžik nenudí, přičemž i ta poslední, výrazně akčnější třetina filmu působí velmi reálně a věrohodně. Též je mi hodně sympatické vyobrazení policistů jako obyčejných lidí z masa a kostí, evidentně totiž nepatří k žádným neohroženým a důvtipným superhrdinům ve stylu Jamese Bonda. (80%) (14.12.2022)

Bo Widerberg byl doposud pro mě naprosto neznámý člověk. Kontext či motivace k nasazení některých jeho starších snímků do českých kin mi úplně unikal a k Muži na střeše jsem se tak dostal jako tabula rasa. Kdybych věděl předtím, že se jednalo o snahu přiblížit se syrovosti Friedkinovy French Connection skrze příběh s v tamní popkultuře zajetou švédskou variací na inspektora Vacátka, asi bych si v tom nenašel ten svůj druhý plán. Já většinu času sledoval špinavou syrovou sondu do jakéhosi rezignovaného světa, kde všichni únavou klimbají nad kelímkem automatového kafe, házejí do sebe prášky jak lentilky, jsou neuvěřitelně (ale fakt neuvěřitelně) oškliví, všechno je použité, omlácené, nemyté a nemotivované. Filmařsky to působí často velmi amatérsky, fyzická přítomnost kamery je dost hmatatelná, procedurálnost vyšetřování unavující a naprostá neschopnost všech vyšetřovatelů iritující, ale má to svoji autentickou syrovost. Švédsko je zde vykresleno jako umáčená, unavená a upadající země (připomněla mi dystopickou Budapešť jak je vykreslena v Měsíci Jupitera) a já dlouho film podezíral, že jde o politicky kritický snímek ukazující na příšernou úroveň veřejných služeb v rámci nějaké tehdejší reformy nebo tak něco. (23.04.2024)