Moře stromů

Tak takúto kombináciu artu a béčkovej zápletky som už dlho nevidel. Ale Gus Van Sant zo Sparlingovho scenára robí umenie čo to len ide, bohužiaľ v závere sa ukáže, že v podstate to mohla byť pokojne aj zápletka pre nejaký horor od Blumhouse. Každopádne The Sea of Trees omámilo uhrančivou melancholickou atmosférou, čím nemyslím len les, skrátka všetky lokácie sú vybrané tak, aby film pôsobil celistvo. McConaughey sa drží pri zemi a neprehráva, Watanabe občas povie niečo gýčové a Naomi uvidíte aj bez vlasov. Mimochodom mi pripadá veľmi dôležité, že na Arthurovom mieste by sme chceli zomrieť asi všetci. (15.12.2021)

Moře stromů, příběh v příběhu. Cesta. Les sebevrahů je krásný, tajemný, divoký. Zatímco sledujeme cestu hlavního hrdiny Arthura zeleným světem, vzpomíná on na svoji ženu, a tak odhaluje příčiny svého konání. Film o životě, umírání, smrti, touze a naději je z větší části poetický. Lyrické záběry stromů, paprsků deroucích se mlžným oparem, skal a vody jsou v protikladu k vzpomínkám na civilizaci. A nechybí symboly - nejen květina. Japonec Takumi vysvětluje Arthurovi, že podle jeho náboženských (tedy křesťanských) názorů je les Očistcem. Japonci ho však vnímají poněkud jinak. A cesta obou mužů je vskutku drsná a plná nástrah. Všechny ty pády ze skal, stržení vodním proudem i probodnutí těla jsou natolik syrové, až máte pocit, že je cítíte také. Film, jistě ne pro každého, uspokojí hlavně ty, co se jím nechají pohltit. Mně se to povedlo... (24.09.2022)

Jako na houpačce. Záběry z lesa nepostrádají sílu, ale zároveň tu najdete kupu kýčovitých blábolů. A to samé se najde ve flashbackové rovině, která osvětluje, co vlastně přivedlo hlavního hrdinu k rozhodnutí spáchat sebevraždu. Tady mi občas připadalo, že Van Sant točí podle příručky. Nebylo to úplně špatně, ale film se v mnoha místech nevyhýbá strojenosti. Rozpaky budí i konec. Jako pozitivum vidím atmosféru lesíka, ačkoliv vědomí, že nenatáčelo v Japonsku, ten fakt trošku kazí. Na jedničku ale vyšlo obsazení. McConaughey hraje výborně, ostatně jako vždy v posledních letech, a Naomi s Watanabem jsou pro mě jistotou. Kvůli nim se na film mrknout vyplatí.60% (31.08.2018)

V Cannes neprávem hejtovaný snímek, který mohl být vzhledem k vybranému tématu jistě lepší a propracovanější, ovšem v žádném případě se nejedná o velikou tragédii, ba naopak. Děj se odehrává ve dvou rovinách, kdy překvapivě flashbacky do života McConaugheyho postavy jsou zajímavější a vtáhnou více, nežli část v lese sebevrahů, ve kterém bohužel občas dojde na nepochopitelné výjevy a některé momenty dokonce vzbuzují nechtěný smích. Pak ale přijde jeden srdcervoucí monolog, který vše obrátí a a čím blíže ke konci snímek spěje, tím více chytne za srdce a na konci dojme takovým způsobem, jak se mi u filmu již dlouho nestalo. Pokud by excelenci poslední třetiny dokázal snímek aplikovat po celou stopáž, jednalo by se o mistrovské dílo, nicméně i v současné podobě se jedná o povedený film, který překvapivě nehraje na city až tak lacině, jak jsem očekával. (03.03.2018)

Začína sa to strašne nudne a pri pohľade na hodinky a po zistení, že ma čaká ešte hodina a pol toho istého, mi nebolo všetko jedno. Ale s pribúdajúcimi minútami to bolo čoraz zaujímavejšie (až na obskúrne úmrtie istej postavy). Film roka to síce nie je a tým, že Matthew McConaughey prijal rolu v tak „neviditeľnom“ filme, naďalej „úspešne“ pokračuje v pochovávaní vlastnej kariéry (ktorú tak pracne znovuoživil s True Detective). No páčilo sa mi to, vďaka hudbe i výprave to malo zvláštnu poetiku a atmosféru, Ken Watanabe mi asi ešte nikdy v ničom nebol nesympatický a pozoruhodný je i samotný japonský les, ktorý skutočne existuje, hoci to môže znie šialene. Produkcia: F. Gary Gray. (28.11.2016)