Vojnové hry

Nostalgie, spojená s krásnou naivní myšlenkou, že válka je vlastně nesmysl, ve kterém jsou poraženými všichni. Utopie světového míru, zaobalená do pěkného a jednoduchého filmu. Laciný scénář a šílené dialogy, podpořené předpotopním dabingem minulé éry, kdy prakticky každá věta končila slovíčkem "Oukej", vyvažuje celkem sympatické herecké osazenstvo a odkaz, který v sobě samotný film nese. Nic světoborného, ale jako malý jsem to žral. 65% (10.05.2016)

Skvělý retro kousek, který sice v jistých ohledech značně zestárl, nicméně i tak působí stejně dramaticky, napínavě a v jistém ohledu i aktuálně. Jaký šok musel vyvolat v letech, kdy o hackování téměř nikdo ve vlivné vrstvě nevěděl, ani nechci pomyslet. V tomto ohledu byl tento snímek průkopníkem ve svém žánru. Dneska už se můžeme smát technice, která zde hraje důležitou roli, ale možná právě proto je tento film stále tak aktuální, protože dnes daleko více než dříve jsme propojeni moderní technikou. Pravda, daleko lépe zabezpečenou. Takže vlastně toto sci-fi již dnes by ani za sci-fi nemuselo být, ale za thrillerem, který zobrazuje možné variace naší ne tak vzdálené budoucnosti. Velká pochvala tvůrcům a charismatickým hrdinům ve všech rolích. Vždy se rád podívám na film, který nenapsal pitomec, ale člověk, který (a zde to platí dvojnásobně) dobře rozuměl tomu o čem píše pro koho a jak. A tady se sešel rovnou celý schopný tým filmařů. Takže doporučuji! 80% (16.07.2018)

Přes slušnou sbírku klišoidních prvků se jedná o velmi akční napínavou podívanou. Matthew ještě jako smrkáč se nabourá do počítačového programu armády spokojených států a s bývalým vědcem toho času na odpočinku musí celému světu zachránit prdel. Zaujme pár triků (odkódování dveří nůžkami a kazetovým magneťákem), vždyť se píše rok 1983.Ally Sheedy byla pěkná kost, za tři roky se proslavila s Číslem 5. (11.12.2017)

I přes své stáří skvěle odsýpající kultovka s výbornou hlavní dvojící (škoda, že už se teď Matthew Broderick prakticky v ničem neobjevuje, v minulém miléniu válel). Jako malej jsem o film bohužel ani rámcově nenarazil, o to víc jsem si ho užil nyní po více než třiceti letech. (30.09.2018)

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)