Naša malá sestra

Krásný film s poměrně jednoduchým příběhem, jež sází především na vykreslení jednotlivých postav a realistický náhled do jejich života. Jsem moc rád, že ještě dnes někdo umí tvořit filmy, které nejsou plné megalomanských akčních sekvencí, supermoderních digitálních efektů či provokativních sexuálních scén, a přitom dokážou i při dvouhodinové stopáži člověka zaujmout pouhým svým vyprávěním a přirozeností hlavních postav. Přesně takovým snímkem je „Umimachi diary“ – příběh tří sester, které žijí bez rodičů odkázány samy na sebe a přijmou mezi sebe ještě svou čtvrtou (nevlastní) sestru. Můžeme sledovat jejich radosti i starosti, poznávat jejich pohnuté osudy a velmi odlišné povahy, které by mohly ve vteřině rozbít tu jejich křehkou symbiózu. To se ale naštěstí nestane, a to díky faktoru, jímž je doslova protkán celý snímek, a který ve mně zanechal moc hezký pocit při odchodu z kina. A co že to bylo? Inu, i přes veškeré strasti okolo nás vězte, že ze světa ještě nezmizela obyčejná radost ze života a hlavně lidská laskavost. (24.05.2016)

Rodinné konstelace. Až na redundantný sentiment, objektivní kameru, atd atd... Tak každodenné. Laskavé. A ty holčičí hovory a situace, je radost být u nich! Ozu je motivově vyčistený, Koreedu zajímají celkem konkrétní současné situace, typologie vztahu, dívčí coming of age, moderné dilemata, atmosféry a vzpomínání... (08.07.2016)

Půvabné nahlédnutí do jedné japonské rodiny, ve které žijí tři sestry pod společnou střechou.. Na pohřbu otce se seznamují se svou osiřelou nevlastní sestrou a nejstarší jí nabídne, aby žila s nimi.. Krásný film v poklidném tempu, je to takové vlídné pohlazení, bylo mi potěšením.. Hodnotím za čtyři s pomyšlením na pět.. (10.10.2021)

Příjemný poetický filmeček. Přesně takové japonské filmy mám rád a o to víc jsem radši, že Naše malá sestra není výjimkou. Ačkoli je snímek hlavně lyrický, i tak má dobře vymyšlené postavy a vztahy mezi nimi, což je pro mě velké plus a dává to filmu další, větší přidanou hodnotu, navíc díky tomu ten film nevypadá jak z nějakého hodně mírumilovného paralelního světa (čehož jsem se zpočátku docela bál), ale jak z reálného života . Má to hezkou kameru, dobře vybranou hudbu, dobré hlavní herečky a sice mi to místy připadalo vleklé, ale to je způsobené tím, že Kore'edova poetika každodennosti mě až tolik neokouzlila. Ale rozhodně se na to hezky kouká a to příjemné vyznění v člověku zůstane a možná i zvedne náladu. Rozhodně to není "neskutečná prázdnota", jak zde píše uživatel J*A*S*M, který asi nechápe poetiku každodennosti. Ale kritizovat ho za to nechci, ne každému to sedne. Mě ale jo, i když Chuť čaje mám pořád radši. Btw, teď koukám, že je to podle komiksu, tak o to víc jsem radši, že je to hrané a že to není anime. Pak by to podle mě moc nefungovalo. 4* (24.10.2020)

Delikátna, pomalá, vyvážená, sympatická japonská dráma o sestrách a so sestrami... V prvom rade vyzdvihujem - herecké OBSADENIE, kde najprv tri zistia, že je ešte - štvrtá, ktorá bude žiť s nimi, príjmu ju medzi seba, bez toho, aby sa na ňu krivo pozerali, lebo je nevlastná. Dozvedia sa o nej, počas pohrebu otca, matka síce stále žije, ale ani s ňou, nie je reč, pričom rodinná situácia, sa ustáli, zlepší... Každá zo sestier má prácu, súkromné problémy s partnermi, kde prichádzajúca, štvrtá, nevlastná, vkladá do ich života, nový, pozitívny rozmer, srší z nej extrémne pozitívna nálada, pričom je vynikajúca futbalistka, ktorá sa rýchlosťou svetla, zadaptuje v novom prostredí. Hovorím o Suzu, ktorá sa spočiatku cíti, nesvoja, ale Sachi, Yoshino a Chika sa zachovajú milo, keď ju nezačnú, trebárs, šikanovať, ale nastane pravý opak. Vo filme som nepostrehol - negatívnu postavu, zlého človeka, ktorý by znepríjemňoval existenciu milých štyroch dievčat, občas zaškrípe nešikovný a nedotiahnutý strih, ale všetko vyváži - brilantná réžia - Hirokazuho Koreedu. Výnimočný film, aký som chcel vždy vidieť a poznať, podarilo sa, najmä pre kvarteto šikovných herečiek, ktoré sú uvolnené i šarmantné, zároveň... (23.06.2016)