24 týždňov

Strašně smutný a silný příběh o rozhodování jednoho lidské života. Ale jaký by ten život vůbec byl? To nevíme a hlavní hrdinové také ne. A proto je to rozhodování tak těžké. Myslím, že tohle je noční můra všech budoucích rodičů. Pokud jde o to, vůbec nesoudím, jak se lidé v tomto případě rozhodnou, je to jenom jejich věc a myslím si, že to ani nikomu soudit nepřísluší. Já si teď říkám, že vím, jak bych v takové situaci jednala, ale zároveň si myslím, že to neví nikdo, pokud se do ní nedostane. (Což se modlím, aby se nikdy nestalo.) Film je podán velmi realisticky a výkony hlavních hrdinů jsou výborné. Těhotným ženám doporučuji, aby se tomuto filmu zatím raději vyhly. (04.06.2017)

Spoločenská téma, ktorá rozdeľuje ľudskú spoločnosť na tri tábory vo všeobecnosti – interupcie nenarodených detí. Ide o otázku, v ktorej má právo rozhodnúť iba žena, partner ženy alebo dokonca spoločnosť? Po nedávnych protestoch a situácii v Poľsku asi najaktuálnejšia téma, ktorá je živá aj na Slovensku. Režisérka sa rozhodla rozoberať pohľad na túto otázku iba v rámci rodiných vzťahov a spoločenský pohľad na túto tému sa tu nerieši, čo je pre slovenského našinca škoda. Nech už ste akokoľvek štastný a spokojný vo svojom živote podobne ako Astrid, hlavná hrdinka príbehu, so svojím druhom a malou dcérou. Toto je niečo, čo vami zamáva, akokoľvek sa rozhodnete a ovplyvní všetkých navôkol, či už si dieťa necháte alebo nie. Začiatok filmu je veľmi energický ako život hlavného páru, ale po oznámení, že čakajú chlapca s Downovým syndrómom a srdcovou vadou, dostáva trhliny a z filmu sa vytráca život a na plátne dominujú sivé a studené farby. Rozhodnutie nie je prvoplánové a hlavný pár je dosť silný na to, aby sa dokázal vysporiadať s touto situáciou, ale ako plynie čas ich rozhodnutie je plné otázok, strachu, pochybností a koniec je emočné peklo, ktoré by som neprial zažiť žiadnemu páru. Film, ktorý sa vám dostane pod kožu a rozvíri v hlave po záverečných titulkách toľko myšlienok, že vám potrvá chvíľu, kým sa dostanete naspäť do reality. Veľmi silný film a Nemci po Toni Erdmanovi znova bodujú a že nemecký film je vraj mŕtvy. 8/10 (28.10.2016)

Skvělí herci a často až naturalistické záběry dodávají tomuhle drásavému dramatu velkou sílu. Můžeme snímku vyčítat, že společenská ostrakizace hlavní hrdinky není dostatečně vykreslená a hlavní záběr je v rodinných vztazích, nebo že postava Markuse je až karikaturně dobrá, aby se tak naléhavost ženina rozhodování ještě zvýraznila. Ale to přece není to hlavní. Snímek emočně vyčerpávajícím způsobem otevírá otázky, o čem všem může člověk/žena/partner sám rozhodnout? Samotný příběh jedné rodiny čelící nepřízni osudu vás možná chladnými nechá, ovšem následná bouře myšlenek, jež se ve vaší hlavě rozvíří, určitě ne. (11.10.2016)

V tomto filmu hlavní hrdinka a její manžel zjistí, že čekají dítě s Downovým syndromem. Vyrovnat se s tímto poznáním je velmi bolestné a rozhodnout se, zda podstoupit pozdní interrupci ve 24. týdnu těhotenství, je velmi obtížné. Jsem rád, že film nebyl nijak emocionálně vyhrocený, byť v závěru jsem se neubránil slzám. Určitě bych snímek doporučil všem samozvaným soudcům a raditelům, kteří mají neustálé nutkání kecat lidem do života svým blábolením o vraždách. (11.10.2016)

Existuje len jeden vrodený omyl, a to ten, že sme tu preto, aby sme boli šťastní. S týmto konštatovaním prišiel už nemecký pesimistický idealizmus, hlavná hrdinka filmu si ho však nie je vedomá. O tom, či niekto po narodení bude mať šťastný či nešťastný život, nerozhoduje len počet jeho chromozómov. Sledovať 24 Wochen je vskutku prisilná kávička. O správnosti rozhodnutia Astrid nech nikto ale nevedie žiadne debaty. (23.03.2020)