24 týždňov

Nastesti jsem si nicim podobnym neprosel, tak uplne nemohu soudit, ale z meho pohledu vedet, ze se mi ma narodit dite s Downovym syndromem a v srdci ma dve diry, ktere se musi zalepit... K tomu uz jedno zdrave dite mit doma, tak nevaham ani minutu a zivot ukoncim predcasne. Cimz by podobny film ani nemohl vzniknout. Herecky vykon Julie Jentsch je vynikajici a celemu obrazu pomohli i skutecni doktori, tedy neherci. Velmi realne vypadajici film, ktery me vsak zanechal chladnym. (03.09.2017)

V tomto filmu hlavní hrdinka a její manžel zjistí, že čekají dítě s Downovým syndromem. Vyrovnat se s tímto poznáním je velmi bolestné a rozhodnout se, zda podstoupit pozdní interrupci ve 24. týdnu těhotenství, je velmi obtížné. Jsem rád, že film nebyl nijak emocionálně vyhrocený, byť v závěru jsem se neubránil slzám. Určitě bych snímek doporučil všem samozvaným soudcům a raditelům, kteří mají neustálé nutkání kecat lidem do života svým blábolením o vraždách. (11.10.2016)

Julia Jentsch a Bjarne Mädel hrajú svoje postavy tak presvedčivo, až som uveril, že sa jedná o autentické postavy, ktoré si ani neuvedomujú prítomnosť kamery. Rieši sa tu všetko, čo predpokladáte, že sa v takomto prípade môže riešiť. Lenže časom vyvstane ešte jeden problém navyše (distribútor zase "umne" pripomína ďalší dôležitý zvrat v obsahu) a tak môže prehodnocovanie začať odznova. Tak, ako by to bolo v reálnom živote. Žiadne rozhodnutie nemožno považovať za konečné, v hre je vždy príliš veľa premenných. Berrached sa vyhla melodráme, za čo ju jednoznačne chválim a snažila sa udržať v dôveryhodnej psychologickej rovine. To sa jej podľa môjho názoru podarilo. (24.10.2016)

"Někdy příroda takové věci udělá." Mít, či nemít? Nebo vzít, či nevzít? To je oč tu běží a tak tento velmi mocný příběh populární komičky, které došel humor každého diváka doslova vtáhne pod svou hladinu jako vodní vír, aby ho na povrchu nechala nadechnout jen jeho chladná intermezza doprovázená studenými tóny hudby, která posouvají děj vpřed. V samotném úvodu filmu pak divák zastihne již těhotnou hrdinku při jejím vystoupení, jak žertuje o nevýhodném postavení gravidních žen ve společnosti, ale snímek uzavírá scéna z rozhlasového studia, kde s moderátorem Astrid po opuštění porodnice rozebírá citlivé téma potratů. Film ovšem současnou společenskou situaci nekritizuje, avšak nabádá k zamyšlení se nad všeobecným odmítáním všech prenatálních situací. Ze snímku lze však také pochopit, že jediným způsobem jakým jde rozhodovat záležitosti partnerů, bude tento: "Když budeš chtít ty, budu chtít taky. Jestli ne, potom ani já." (13.10.2016)

Strašně smutný a silný příběh o rozhodování jednoho lidské života. Ale jaký by ten život vůbec byl? To nevíme a hlavní hrdinové také ne. A proto je to rozhodování tak těžké. Myslím, že tohle je noční můra všech budoucích rodičů. Pokud jde o to, vůbec nesoudím, jak se lidé v tomto případě rozhodnou, je to jenom jejich věc a myslím si, že to ani nikomu soudit nepřísluší. Já si teď říkám, že vím, jak bych v takové situaci jednala, ale zároveň si myslím, že to neví nikdo, pokud se do ní nedostane. (Což se modlím, aby se nikdy nestalo.) Film je podán velmi realisticky a výkony hlavních hrdinů jsou výborné. Těhotným ženám doporučuji, aby se tomuto filmu zatím raději vyhly. (04.06.2017)