Kill Bill

Včera jsem shlédl nejkrvavější film, co jsem kdy viděl: Kill Bill. Kill Bill má vše co od takového filmu očekávám a ukazuje ještě mnohem víc. Quentin Tarantino natočil film na který jsme od něj zvyklí. Úžasné. Tarantino natočil úžasnou poctu tradičním samurajským filmům s kombinací vynikající akce a perfektních dialogů. Soundtrack (věřím, že je původní) vyznívá jako ze 70. let s velmi chytlavými melodiemi, podobnými z filmů s Brucem Leem. Samozřejmě film není vůbec realistický, ale o to tady nešlo. Zaměření snímku už naznačuje samotný název. Vizuální efekty a použití nádherných lokací dělá z Tarantina ikonu akčního filmu nového tisíciletí. (26.06.2005)

Naprosto formálna záležitosť, avšak taká "žranica pre oči" , že s hodnotením proste nemôžem inak. Čo stojí určite za zmienku (okrem geniálneho prejavu Lucy Liu v yakuzáckom koncile) je to ako neuveriteľne je QT schopný zmixovať hudbu a obraz - hudba western + obraz anime, hudba veselý rock and roll obraz Umin break dance s katanou (tak pri tej scéne som skoro zomrel od smiechu), hudba praveké disco od Santa Esmeralda + príprava na záverečnú sekanicu. Myslíte, že to nejde dohromady ? Tak si to pozrite a pochopíte čo to znamená vybrať geniálny soundtrack (spolu s Plážou a Pulp Fiction môj najobľúbenejší). Dvojka je jednoznačne lepšia ale z úplne iných dôvodov. P.S. Najkrajšia nebola ani Uma ani Lucy, ale Julie Dreyfus.... aj bez tej ľavačky. (13.06.2004)

Napadá mě několik důvodů, proč Quentin Taratnino točí tak skvělé filmy. Maminka mu v mládí brala hračky a nevařila teplé večeře, proto se dal na čtení komiksů a pojídal u toho hamburgry (Bůhví, co do toho vlastně dávají?! Z gutamátu sodného to asi nebude). Po kariéře úspěšného dítěte ho čekala ještě větší kariéra ve videopůjčovně, kde se chudák z nudy díval na všechny ty hodnotné hollywoodské (a bollywoodské) filmy. Protože mu došly videokazety a peníze na oblíbené hambáče, začal ze zoufalství sám točit filmy. Sice přesně vystihnul touhy a přání většinového diváka, umí je bezezbytku naplnit, předvádí dokonalé divadlo plné gegů, baví davy, ale já se s dovolením vrátím k evropské kinemtografii. (05.10.2015)

Rozhodne to neni nejlepsi akcni film, jak prohlasil Quentin Tarantino, navic bych ho ciste za akcni urcite neoznacil, ale presto to je vyborna zabava. Sice se tady toho nedozvime moc o postavach a vetsinu filmu zabiraj souboje, ale vubec to nevadi. I kdyz je souboju fakt hodne, tak nenudi, nepusobi ve filmu nucene a jsou skvele natoceny. A to, ze misty prejdou do cernobila mi taky nevadilo, protoze to aspon pusobilo zajimave a ta cernobila mela zajimavy kontrasty. Co se mi ve filmu libilo nejvic, bylo, ze i kdyz jsou souboje sebekrvavejsi, litaj vsude nohy a hlavy, tak jsou porad brany s humorem a nadhledem. Cemuz taky hodne pomohla skvela Uma Thurman. Taky se mi hodne libila vynikajici kamera, se spoustou zajimavejch zaberu a skvela hudba. A nejoblibenejsi postava? Buck co prisel na "fuck". (24.08.2005)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)