Kill Bill

Všechny dosavadní snímky QT pojednávaly o lidech, jejichž denním chlebem jsou vraždy. ZABIJÁCI. Taky je možné, že je to problém jen můj, ale zkrátka a dobře by mě takovéto téma bavilo jednou, možná i dvakrát, ale pokud se stejný námět točí i okolo jeho čtvrtého filmu (který je navíc rozdělen na dva díly) dochází u mě osobně k jisté únavě. (11.11.2003)

„Smaž se v pekle, blbá blondýno! Já ti nic neřeknu!“ - „Ale já se tě budu ptát. A pokaždé, když neodpovíš, něco ti useknu. A slibuju, že ti ty věci budou chybět.“ Když se u nás holky poperou, tak jen nožem, anebo katanou… Film, který je snad v každém záběru „cool“ a „efektní“, plný hektolitrů krve, výborné akce a podpořený „vymazleným“ soundtrackem. A technická stránka je kvalitní od zvuku, kameru přes střih, triky až po choreografii soubojů. Tu a tam se dá i zasmát, ale člověk musí chtít přistoupit na tu opravdu hodně velkou nadsázku. O tom, že je Nevěsta nesmrtelná, ani nemluvím. I když ještě víc mě bavila Gogo, tedy ne že bych ji chtěl potkat na baru…Jediný větší problém vidím v rozvláčném tempu a některých až zbytečně natažených scénách, za to 1* dolů. I konec byl fajn, ale přece jen ještě zbývá nějaké to jméno ze seznamu, tak zkusím i dvojku. „Devět mrtvol. A vzali to sakumprásk. Nevěstu, ženicha, reverenda, reverendovu ženu. Dokonce i toho starýho černocha, co hraje na varhany.“ - „Jako kdyby někdo proti tomu sňatku něco měl…“ (09.02.2020)

Pět hvězd je opravdu málo...."Kill Bill" je jako sen...napůl noční můra, napůl zenová báseň. Od úvodní sekvence, jejíž údernost žádný film co znám nepřekonal, po neskutečně poetické finále - souboj s O-Ren Ishii. Ve chvíli kdy Nevěsta po strašlivém masakru otevírá dveře do nádherné japonské zahrady, sevře se vám srdce. A zůstane tak po celou dobu konfrontace dvou žen a jejich mečů...Vlastně jsem se vyjádřil špatně, srdce jsem měl sevřené od začátku do úplného konce, v každém okamžiku jinak, ale bylo to tam..."Kill Bill" nepůsobí jenom v jednotlivostech, zařezává se vám pod kůži jakožto celek. Tím vším chci říct jednu věc - Quentin Tarantino je umělec a nikdo mi to nevyvrátí... "Bang bang, he shot me down, bang bang, I hit the ground." (13.10.2003)

Quentin Tarantino to opět dokázal! A opět úplně jinak než jak by se dalo čekat:) Film osciluje od scén naprosto kýčovitých (původně Buckův pickup), nevěrohodných (vítejte u Vernity Green) až trapných (viz číšník u Hattori Hanza, který má asi být nějakou uvrácenou poctou Yojimbovi atpd., ale je to dost běs) k naprosté poetice jak vizuální tak zvukové. Spojuje nespojitelné a výsledkem je jedinečný zážitek se skvělou atmosférou. Pokud jsem dříve s tímto titulováním váhal, teď už neváhám říct, že Tarantino je génius. Dokáže spojit manga comics s hudbou ze spaghetti westernu takovým způsobem, že se to (alespoň mně) zdá jako ta nejpřirozenější věc na světě, dokáže jednu z nejprofláknutějších sladkých melodií zakomponovat do scény jako vystřižené z béčkového akčňáku tak, že získá jednu z nejemotivnějších scén celého filmu a vše korunuje naprosto nezapomenutelnou a obzvlášť obrazově dokonalou scénou v zimní zahradě. Kill Bill (alespoň jeho první část) je geniální stejně jako jeho autor, jehož výběr hudby na OST ono album už teď předurčuje k tomu, aby se stalo klasikou. Howgh. 90% (08.12.2003)

Starší tarantinovky mám opravdu rád, i když se pohybují v oblasti žánrů, kterým zrovna neholduju, tak je Tarantino dokázal natočit nápaditě a s přidanou hodnotou, kterou musí ocenit každý filmový fanoušek. A´t už šlo o Gaunery, Pulp Fiction nebo Jackie Brown, vždycky jsem našel něco, co mě obohatilo. Kill Billem začala u Tarantina éra filmů bez přidané hodnoty, které sice můžou fanoušky žánru fascinovat svou "čistotou", ale mě obchází velkým obloukem. Kill Bill je hold akčním východoasijským filmům, což je záležitost, která mě naprosto neoslovuje. Postavám schází byť jen minimální hloubka,o scénáři ji zbytečné hovořit. Jak napsal Cival, je to "naprosto prázdná, samoúčelná hovadina, jíž se nedostávají emoce ani psychologie postav." Já dodávám, že má slušnou kameru a hudbu, za což si ode mě zaslouží jednu hvězdičku. Cival tutéž "samoúčelnou hovadinu" odměnil třemi, což mě překvapuje víc, než pět hvězdiček od nadšeného žánrového fanouška...Celkový dojem 25 %. (16.02.2008)