Okno do dvora

Hitchcock by se asi nikdy nespokojil s obyčejným thrillerem, či "normálním" kriminálním případem a tak není divu, že i v Rear Window si zkusil něco nového a natočil celý film z jediné místnosti a ještě k tomu přes okno. Příběh je založen na zvídavém a charismatickém J. Stewartovi, který neustálým špiclováním lidí za oknem odhalí nekalé praktiky jednoho ze sousedů... Děj graduje jako boží mlýny (=pomalu, ale jistě) až do klasicky-Hitchcockovského vypjatého finále, režijně je to velice precizní a příkladná práce. Bohužel pro diváka zmlsaného dnešními hutnějšími a intenzivnějšími thrillery, které vyvolávají nátlak přímo na samotného diváka, než pouze na postavy ve filmu, se může Okno do dvora zdát poněkud vlažné... 8/10 (12.12.2008)

Hitchcock 50. let, to jsou především všechny ty slavné filmy se Stewartem a Kelly, v Oknu do dvora je máme hned oba. Není to špatné, sledovat ten vztah morouse upoutaného na křeslo s nohou v sádře a jeho snahu se rozejít s načančanou blondýnkou, jejíž jediná starost je naškrobená sukně. Díky mikrosvětu pavlačového dvora se toto vztahové nic mění v atraktivní detektivku a nakonec i ten vztah hlavních hrdinů se mění v cosi, co stojí za pozornost. Vcelku příjemný zážitek, vhodný k občasným reprízám. (05.06.2017)

Výhled z jednoho okna vystačí Alfredu Hitchcockovi k natočení vynikajícího krimi thrilleru, v němž není nouze ani o vedlejší trochu romantickou linii mezi fotografem Jeffem a jeho přítelkyní Kelly. Příběh má od samého začátku výbornou atmosféru, objevují se zde i úsměvné scény a zní příjemná hudba. V kombinaci se znamenitými herci jako je James Stewart či Grace Kelly pak můžeme z tohoto snímku mít opravdový zážitek. Atmosféra zde pomalu houstne, jak je to u Hitchcocka typické, a posledních několik minut je skutečný nervák. Pád z okna sice působil lacině, ovšem to omlouvá rok vzniku. Pro mě v tomto případě neexistuje jiné hodnocení než plné. (17.01.2012)

(1001) Ty neustálé zatmívačky! Příliš okaté ukončení obrazu, příliš málo času na rozeznění pocitu. Nad pohyblivými rozhledy z okna se pousměji, ale chybí mi gradace, napětí, nějaké odlišení od formálního cvičení. Když jsem viděla, že Grace Kelly hrdinu políbila rty natřenými výraznou rudou rtěnkou a na jeho tváři po nich nezůstaly žádné stopy, tak jsem se musela zabavit představou, že její figuru nikdo jiný než hlavní hrdina nevidí a že je to duch, který ho pomáhá strážit před pocitem bezmoci poté, co se jeho naivní pohled na dobrodružný svět z odstupu přes foťák začal hroutit, a co si uvědomil, že je malý chlapeček uvězněný v těle starého muže, po jehož smrti se na světě nic nezmění. Jimmy Stewart je totiž ve své roli velmi úsměvný a v jeho klatě modrých očích mi chybí jiskra inteligence nebo nějaké vědomé přítomnosti. Kdyby se tak tvůrci nezaobírali zaváděním tekoucí vody do všech fiktivních studiových bytů a raději se soustředili na to, aby ten vesmír vypadal skutečný i na plátně. (16.03.2015)

Filmy sešlé věkem často dojíždí na přemíru kýče, technické nedokonalosti a nechtěně úsměvné herecké kreace, tudíž mě snímek, mající se odehrávat v jediné místnosti, zprvu trochu děsil. O to větší bylo překvapení - Okno do dvora zůstává po celou svou stopáž svěžím, napínavým a zábavným dílem. Precizní herci, dialogy, gradace... Hitchcock je filmový perfekcionista, jemu čest. (18.03.2007)