Žert

Minulost, k níž se Ludvík upíná, je už dávno pryč. V podobě, v jaké ji znal a chápal, neexistuje – doba pokročila a nyní se hraje podle jiných pravidel, což metaforicky (a bolestně) zjistí. Než se tak stane, snaží se Ludvík realizovat ďábelský plán – chce se pomstít Pavlovi prostřednictvím svedení jeho manželky, s níž se náhodou potká. Zatímco stárnoucí žena vzpomíná na prchavou radost svého mládí, kdy lidé zpívali a všude byla cítit naděje, pro Ludvíka se jedná hlavně o dobu, kdy pár řádků napsaných z legrace mohlo zničit život. Jakkoli se však cynický svůdník snaží, jeho msta se zcela mine účinkem – a společně s chřadnutím jeho plánů se zadrhne i do té doby plynule šlapající vyprávění. Společně se svým beznadějným antihrdinou doklopýtá do konce a podtrhne tak maximální subjektivitu celého filmu. Více zde (10.07.2022)

Ďalší antirežimovo ladený film českej novej vlny. Jireš ale neostáva iba pri kritike praktít súdruhov, dotýka sa aj psychológie postáv a rieši otázku pomsty, ktorá v podstate stojí samostatne a nie je závislá priamo na zločinoch komunizmu, ale všeobecne. Tieto dve zložky sa výborne dopĺňajú a som rád, že Jireš neostal iba pri tuctovom (i keď točenie podobných filmov v totalite samo o sebe nebolo tuctové) odmietnutí režimu. Somr sa do úlohy výborne hodí, avšak skutočným esom je káderácky nesympatický ksicht Ludeka Munzara, ktorý si toho bol chudák asi aj vedomý. Ja som mal ešte radosť z toho, že žijem aspoň v tej dobe, v ktorej žijem, pretože si myslím, že disponujem rovnakým suchým humorom, ako Ludvík a niekoľkoročnú prácu "dole v dole" by som psychicky asi nezvládol. VIDENÉ ZNOVA 11/19 Neviem prečo Munzarova milenka išla pre zmrzlinu, ale kúpila cukrovú vatu. Tá asi bude aj nejakou vtipnou metaforou, napríklad toho, že si treba poriadne "osladiť jazyk" predtým, než niečo pred kádrami trepnete. (31.10.2013)

Žert kvalitou nesporně oplývá, zvláště, když si Milan Kundera pohlídal scénař. Rozhodně to není takový výbuch jako Nesnesitelná lehkost bytí. Stále více nabývám dojmu, že Kunderovy knihy lze natočit jen velmi ztěžka. Styl, jakým byl Žert natočen, s neustálými prostřihy, mně nesedí, spíše mě to rušilo. Vadilo mi, že příběh byl značně osekaný, nicméně herecké výkony jsou víc než slušné. (09.10.2010)

Opět ztracený komentář? Poprvé jsem Žert viděla krátce po té, co jsem přečetla knihu. Tehdy jsem byla vůči filmu dosti kritická. S větším odstupem času jsem viděla film znovu. To už jsem nesrovnávala s knižní předlohou. Mnohem víc jsem vnímala zdařilou atmosféru a způsob filmového vyprávění. (dnes 23.11.2020 viděno s dcerou jako příprava na její maturitu.) (23.11.2020)

Knižní předlohu jsem nečetl. Každopádně Žert je velmi zajímavou záležitostí. Viděl jsem restaurovanou verzi. Snaha nějak se vypořádat s brutálními padesátými léty se objevuje v nejednom předokupačním filmu. Závan svobody, rušení cenzury a celkově prostředí otevřenější pravdě bylo živnou půdou pro tyto počiny. Bohužel to bylo jen na krátkou chvilku, ale i během ní vznikla nejedna pozoruhodná záležitost. Zatímco většina hrdinů je v takovýchto filmech většinou kladných, protože jde většinou o dobré a slušné lidi, kterým režim z nějakého důvodů způsobil bezpráví, Ludvík toužícím po pomstě kladným hrdinou dle mého názoru není. Komančové ironii a humor na vše stranické nesnášeli a tvrdě trestali každého odpadlíka, kdo nedržel s pevnou ideovou linkou načrtnutou sekretariátem ÚV KSČ. Ačkoliv mám pro jeho pohnutky i vztek nad zmařenými léty po návratu domů pochopení, způsob jakým chce řešit svojí pomstu mi nepřišel zrovna košer. A v závěru filmu se vlastně zachová v podstatě hanebně a zbaběle.  Naštěstí si to uvědomuje, takže vztek a touha po pomstě ještě zcela nezničily jeho lepší já. A v tom je i kus naděje... Hádám ale, že to byl i důsledek rozmluvy s věřícím kamarádem, který mu možná trochu promluvil do duše. Aby peklo nezvítězilo. V padesátkách mnohdy stačilo málo a už jste se vezli, mnohdy ještě méně než žertem napsaný pohled kované soudružce. Josef Somr patří k mým nejoblíbenějším hercům. Je to prostě borec. Tady byl navíc doslova ve svém prostředí, protože sám byl Moravák. Ač mám lidovou hudbu občas rád, přiznávám, že tady mne rušila. Obzvláště prostřihy na vojáky PTP v lomu s doprovodem cimbálovky byly fakt psycho, ale možná v tom byl záměr. Rozhodně další zajímavý film pana Jaromíra Jireše, který zcela logicky po okupaci putoval do trezoru. * * * * (15.11.2023)