Réžia:
Karel KachyňaHudba:
Milan SvobodaHrajú:
Radim Špaček, Milan Šimáček, Pavel Nový, Josef Somr, Jan Hraběta, Zdeněk Žák, Robert Hudecký, Michal Bočan, Jakub Hais, Petr Hervert, Klára Marie Svatošová (viac)Obsahy(1)
Žižkovská balada Karla Kachyni o lidech malých i velkých a láskách ztracených i nalezených. Žižkov, jedno z nejstarších pražských předměstí, které si zachovalo svůj svéráz, již několikrát upoutalo pozornost filmařů. Také Karel Kachyňa se po Láskách mezi kapkami deště opět vrátil na Žižkov a natočil zde film na motivy novely Vladimíra Kučery Blázni a děvčátka. Na scénáři s ním spolupracoval Karel Čabrádek. Příběh třináctiletého chlapce Jirky je situován do padesátých let. Pro žižkovské kluky a holky mělo toto na první pohled nehostinné prostředí své romantické kouzlo. Na Vítkově a kolem trati se odehrávají jejich hry, rvačky, ale také první erotické zážitky. I Jirka, který žije sám s otcem, zde prožívá své první lásky, touhy i bolesti. Naváže zvláštní přátelství s žižkovským podivínem, bláznem Pepíčkem Várlichem, mohutným mužem s mentalitou dítěte. Žižkovská balada o lidech malých i velkých, ztracených i nalezených, byla natočena v roce 1989, premiéra se konala v prosinci. Třináctiletého školáka Jirku hrál Radim Špaček, který v roce 1995 jako student FAMU natočil svůj první film Mladí muži poznávají svět. V dalších rolích uvidíte Milana Šimáčka, Pavla Nového, Josefa Somra, Jana Hrabětu a Zdeňka Žáka. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (68)
Blázni a děvčátka představují v pořadí druhý Kachyňův výlet do minulosti proletářského Žižkova. Po Láskách mezi kapkami deště situovaných do 30. let minulého století se Kachyňa tentokrát posunul v čase do 50. let, zato v životě svých filmových postav se vrátil z období dospívání a prvních lásek do zdánlivě bezstarostného dětství prožívaného mezi svéráznými postavičkami místních nekonformních týpků, polovičních a úplných bláznů. Kachyňa osvědčuje tradiční smysl pro poetiku a filmovou atmosféru, i když kvalit Lásek mezi kapkami deště nedosahuje. Stále se jedná o nadprůměrnou filmařinu, ke které se drtivá většina dnešních titulů ani vzdáleně nepřiblíží. Celkový dojem: 75 %. ()
"Chlapec ňadra porovnává, puberta s ním pěkně mává!" Poflakovat se po starém Žižkově s tvářemi hořícími dychtivou zvědavostí štěněte? S krvácejícím srdcem prvních tragédií i prvních lásek, šmírovaných zatím jen zpovzdálí v parku, okukovat styl „na koníčka“, popřípadě ňadra zdálky, přes železniční trať do okna činžáku. Courat ulicemi Žižkova spolu s magorem s rádionkou na hlavě a s dřevěným koníkem v náručí? To je dobrá volba. Příběh je zahalen oparem nostalgie, z něhož na nás ve finále vysupí parní lokomotiva. Právě ta, která vysvobodila Pepíčka s koníkem z osudově zlomyslného a pro něj nepochopitelného světa (Milan Šimáček začínající, ale přitom již ve své životní roli). Melancholický a krásný film, bohužel rok natočení 1989 způsobil, že neprávem zapadl. Humorná scéna vyhrnutí plavek a osahávání koziček puberťačky: "Vinnetou taky chodil do půl těla, proto byl tak otužilej... Mě se zdá, že to levé ňadro máš větší!" ()
Kachyňa zase zkusil něco ze sociálně tíživého Žižkova padesátých let o třináctiletém chlapci, který objevuje u děvčátek erotično a kamarádí se s místním bláznem. Jenže Špaček není Vaculík a Hrušínský a Pavel Nový při veškerých sympatiích není Menšík a do Mezi kapkami deště tomu chybí i z hlediska atraktivnosti vyprávění a dějové linky prostě kilometry. Není to hloupý film, ale zapomenutý oprávněně. ()
Taký český Kachyňov Amarcord zo Žižkova. Možno má aj nejaký ten autobiografický podklad, neviem. Zrejme tvorcu novely. Miestny blázon, ktorý je tu ale omnoho viac tragická postava ako komická, trafikantku vystriedala o niečo mladšia suseda. Chlapec je prekvapivo postava aktívna, vzdorujúca, milujúca a má už vo svojom veku vcelku utriedenú predstavu o morálke a cti. Má aj dobrého otca, čo veci prospelo. Vizuálne je to trochu lacné, ale stále uveriteľné a pôsobivé. Všeobecná ignorácia tohoto filmu je chybou, podobných prípadov je ale u nás požehnane. ()
Pěkný ilustrativní příklad tzv. selektivní gravitační čočky, kdy všichni herci ve filmu viděli Nového jako pořádného chlapa s pazourama jako kladiva, kterého se každý bojí, zatímco divákům u obrazovek se tentýž Nový jevil jako takový sušinka, kterého by se nelekl ani sebeslabší vánek. Pak mně samozřejmě jako ostatně každému tady utkvěla v paměti ona vrcholně erotická scéna u jezera, umocněná tím, že Špaček ve svých patnácti vypadal na dvanáct. To snad byl jediný okamžik v životě, kdy jsem litoval, že jsem se nezkusil stát hercem, nebo aspoň scénáristou, neboť i ten si to určitě užil. ()
Reklama