Poslední motýl

Jeden z hodně zajímavých porevolučních filmů dramatického žánru s novými pohledy na historii nedávnou, které bohužel zapadly a dodnes nejsou obecně známé. Tenhle koprodukční snímek Karla Kachyni se spoustou známých tváří z československého hereckého i hudebního světa ve vedlejších rolích nás zavede zcela mimo domácí prostředí do výpravného kabaretu uprostřed válečné Paříže a následně židovského ghetta. Asi prvních 15 minut to vypadá na retro veselohru o láskách a úsměvných trablech mimického komika, po provokatívním výstupu atmosféra úplně zhoustne do tuhého dramatu na pomezi života a smrti. Přijetí nabídky uměleckého angažmá v ghettu se stává pro Moreaua na první pohled ideální záchranou, ve skutečnosti jen dočasnou. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna s dohodou výměny Stelly za náhradního kluka do připraveného tranportu a pak závěrečné Moreauovo představení na dřevěné plošině tranportního vlaku před dalším transportem. Krutý příběh o manipulacích s židmi, především se židovskými děti za 2.světové války, kde někdy zůstává rozum stát nad okamžiky z historie, krásně (jako vždy) odlehčuje Kachyňa svým osobitým poetickým stylem s nostalgickou atmosférou a spoustou uměleckých vložek. Objevuje smysl pro usměv a život i v bezvýchodiskových situacích, v příběhu, kde každé jedno pousmání zlehčuje nejisté chvíle před blížícím se utrpením. A to je na tom nejkrásnější. Ještě dlouho po skončení filmu mi v hlavně zněla ústřední písnička Hany Hegerové o jaru a věčném vánku... 85% (17.02.2018)

Myslím, že toto je jeden z mála filmů odehrávajících se během 2. světové války, který se odehrává v ghettu. Dobrý děj, který začíná docela nevinně, ale pak se ukáže, že kvůli jedné maličkosti můžete přijít skoro s všechno a i o svou svobodu. Nejdříve i děj v ghettu není nijak drsný, ale to se taky brzy změní. Už jen za vyvíjení děje a ze konec doslova v plné parádě bych dal čtyři hvězdičky, ale k tomu musím ještě připočítat dobré herecké obsazení a hudbu. Atmosféra filmu je dobrá, ale rozhodně není moc přijemná. Navíc jsem film viděl přímo v Terezíně a to zážitek ještě zvýšilo. (25.06.2014)

Nekompromisní profackování realitou jednoho francouzského mima, který se z nenadání objeví v předpeklí nacistického programu, určený nejen, i když hlavně, židovskému národu. Musím souhlasit s NinadeL, že ignorace představení Brundibár, o postavě jménem Freddy Hirsch ani nemluvě, je velmi zvláštní. Za zmínku by tento člověk, spasitel dětských duší, nejen v ghettu, ale i v osvětimském pekle, jistě stál. Dále mě také zarazilo, že se ve filmu ani jedenkrát neobjeví slovo Terezín. Nicméně film má občas svou vlastní realitu. Vše ostatní, je zde vyobrazeno do detailu. Zoufalost, beznaděj, srovnání se s osudem, ale i kapka té radosti ze života, kterou právě přináší demonstrativní, protestní představení, které pro jednoho znamená divadýlko pro Červený Kříž, pro druhého možnost vyjádřit pravdivost připraveného osudu. Hudební, scénické i herecké obsazení, které by nezaplatili ani na Broadwayi. Možná před tím, nyní jsou si všichni rovni, což pochopí i pan Moreau. Ostatní skoro hluché role československých herců naštěstí převyšuje pan Kemr a démonicky chladný Milan Kňažko. Naprosto brilantní mezinárodní záležitost, které nesahají novodobé pokusy o ztvárnění tohoto námětu ani po kotníky. Karel Kachyňa i na začátku nové éry československého filmu ukazuje, jak se to má dělat. (02.06.2013)

Početnější komparz jsem snad v “československém” filmu ještě neviděl. To je asi můj vůbec nejsilnější dojem. Jinak je to hodně zvláštní, složitý, protože naprosto atypický film o pobytu v koncentračním táboře. Karel Kachyňa byl ohromný tou odvahou nahlížet věci jinou optikou, než všichni ostatní. Ve Spielbergově koncentráku se dalo taky ledacos podniknout, ale židovskou kavárnou by divákům hlavy nepletl. Tak moc by v náš intelekt nevěřil- narozdíl od Karla Kachyni- ten se toho nebál. Pro někoho možná zmatečné, pro mě objevné. Zase jsem pro sebe díky filmu objevil kousek pestřejší historie. Filmu podle mne jinak ubližovala kombinace postsynchronů a dabingu, momenty bez dabingu nebo beze slov pro mě byly silnější. (26.11.2019)

Tak jsem zase jednou "objevil Ameriku". Vůbec jsem netušil, že Kachyňa někdy něco takového natočil. Silné téma, silné a neuvěřitelně lidské zpracování. Tematicky lze maličko srovnat s Transportem z ráje (v obou filmech se nacisti snaží zidealizovat pohled mezinárodní veřejnosti na život v židovském ghettě v Terezíně, v obou filmech pak odsud odjíždí transport za transportem). Ovšem zde je důraz kladen na osudy zdejších židovských dětí. Filmový příběh sice určitě není zcela postaven na skutečných událostech, reálie terezínského ghetta a zdejší atmosféru však film vykresluje velmi věrohodně. Během filmu si nešlo nevzpomenout na skutečný příběh inscenování opery Brundibára Hanse Krásy v Terezíně. I v tomto případě (podobně jako je tomu ve filmu v případě pohádky Jeníček a Mařenka) měla být tato opera představena na jaře 1944 v rámci očekávané návštěvy Červeného kříže. Sice zde (na rozdíl od filmu) neplatilo, že by kvůli dané inscenaci byly účinkující děti zcela chráněny před transporty, za to těch repríz dané opery se v reálu uskutečnilo cca 55. A hlavně i tomto případě mělo ono jisté "kulturní vyžití" (alespoň krátkodobě) pozitivní vliv na kvalitu života zdejších dětí. Ostatně i ve filmu patří momenty, kdy se zdejší tolik osudem zkoušené dětí, alespoň na okamžik rozesmějí, mezi ty nejdojemnější scény. (14.04.2017)