Poslední motýl

Silné téma a skvělá kamera, ale žel se k tomu podstatnému prokousáváme moc dlouho. Třeba začátek v Paříži mne moc nebavil, možná je to i tím, že vaudeville obecně nemusím, a myslím že i docela dlouho trvalo, než jsme se probojovali k hlavní postavě a jejímu dilematu. Ale i pak jsou jednotlivé motivy odhalovány tak nějak mimochodem, a někdy nevím, jestli je to účel, nebo spíše podcenění diváka. Samozřejmě mne poněkud dožralo i to, že jsem měl pravdu, když jsem prohlásil, že když Kachyňa, tak nahá prepubretální holčička, a ono fakt jo. Ale ve chvíli, kdy se konečně začne zkoušet hra, kdy Laufer promluví o tabákových lístcích, kdy se vysypávají do řeky krabice, kdy se objeví Sofiina volba, kdy se objeví dokonalá a působivá Perníková chaloupka, a hlavně kdy kameraman dokáže záběrem prázdného nástupiště vyvolat nepříjemné mrazení v zádech, tak bych filmu z fleku dal pět hvězdiček. Ale vzhledem k unylému a antidiváckému začátku a pár přešlapům v dramaturgii později žel nemůžu. (09.04.2018)

Karel Kachyňa natočil v Terezíně film s dětskou hrdinkou, přičemž v popředí stojí francouzský mim Antoine Moreau, který má v Terezíně zahrát divadlo. Doslova. Filmy z terezínského ghetta mě odjakživa přitahují. Snad je to tím, že Terezínem se i dnes můžete projít a lze si tam docela dobře představit, jaké to tam před lety muselo být. Za sebe bych Posledního motýla rozhodně doporučila a je škoda, že film nedávají v televizi častěji. (11.04.2018)

Početnější komparz jsem snad v “československém” filmu ještě neviděl. To je asi můj vůbec nejsilnější dojem. Jinak je to hodně zvláštní, složitý, protože naprosto atypický film o pobytu v koncentračním táboře. Karel Kachyňa byl ohromný tou odvahou nahlížet věci jinou optikou, než všichni ostatní. Ve Spielbergově koncentráku se dalo taky ledacos podniknout, ale židovskou kavárnou by divákům hlavy nepletl. Tak moc by v náš intelekt nevěřil- narozdíl od Karla Kachyni- ten se toho nebál. Pro někoho možná zmatečné, pro mě objevné. Zase jsem pro sebe díky filmu objevil kousek pestřejší historie. Filmu podle mne jinak ubližovala kombinace postsynchronů a dabingu, momenty bez dabingu nebo beze slov pro mě byly silnější. (26.11.2019)

Děsivé válečné drama bez kapky krve. Svět krutosti zhrublý naivníma dětskýma očima. Kachyňa uměl dětský svět převést na filmové plátno. Zde ho promísil s naivitou umělce, francouzského mima. Byť se jedná o jedno z nejsilnějších dramat z II. světové války, rozhodně po něm nezůstane v mysli diváka hrůza a pocit pomíjivosti. Zůstává pocit odhodlání a obdiv k síle odvahy, která ví, že půjde do transportu, ale když tam musí jít, tak chce jít se ctí. (09.12.2012)

Myslím, že toto je jeden z mála filmů odehrávajících se během 2. světové války, který se odehrává v ghettu. Dobrý děj, který začíná docela nevinně, ale pak se ukáže, že kvůli jedné maličkosti můžete přijít skoro s všechno a i o svou svobodu. Nejdříve i děj v ghettu není nijak drsný, ale to se taky brzy změní. Už jen za vyvíjení děje a ze konec doslova v plné parádě bych dal čtyři hvězdičky, ale k tomu musím ještě připočítat dobré herecké obsazení a hudbu. Atmosféra filmu je dobrá, ale rozhodně není moc přijemná. Navíc jsem film viděl přímo v Terezíně a to zážitek ještě zvýšilo. (25.06.2014)