Cukrár

Od Cukráře jsem vzhledem k oceněním a hodnocení čekal víc, a proto jsem byl ve výsledku trochu zklamán. Film má silný námět, avšak jeho zpracování mi přišlo na můj vkus až příliš ploché a strohé. Nemám nic proti pomalejšímu tempu, ale v tomto případě to bylo už moc pozvolné, jelikož se začalo něco pořádného dít až v posledních deseti minutách. S ohledem na téma bych čekal nějaké silné momenty už v průběhu děje, a ne až na konci. Úplný závěr filmu ve mně též nezanechal žádné hlubší pocity k zamyšlení, jež by mě donutily si na film vzpomenout třeba i po týdnu od zhlédnutí. Co se však herců a jejich výkonů týká, tak jsem byl spokojený. Rovněž se mi líbil minimalistický hudební doprovod. (17.04.2020)

Přiznávám počáteční nedůvěru, trochu jsem čekal jen další homosexuální romantické drama, ale tenhle film je rafinovanější. Stojí na nemožném vztahu dvou lidí, kteří jsou velmi životně a přesvědčivě napsáni i zahráni. Tedy, ono tu těch postav, o kterých bych rád věděl víc, je ještě několik (Orenova matka), ale i tajemství je záměrnou složkou Grazierova receptu. Civilní atmosféru výborně doplňuje minimalistická hudba. (Jo, a nejeden cukrářský skvost z filmu bych rád ochutnal.) (02.07.2020)

Tak především díky Vilmathien za všechny ty "nedočkavce". Vůbec se nestydím dát čistou desítku. Příběh mě naprosto dostal, a protože žádné z ostatních hodnotících kritérií nezaostávalo, nechci hodnotit jinak. Ano, každý se na film dívá svýma očima a pochopím i ty, kteří se ve filmu budou pitvat a hledat kdejakou kravinu. A proto jsme každý originál a někomu se líbí bílá, někomu černá. Niterné, hluboké, syrové i jemné zároveň. Vůbec mi nevadilo, že zřejmě kvůli času byl vztah Thomase a Orena prokreslen jen zrychleně. A pracovitost a hluboké duševno postavy Thomase, vůně máslových sušenek a přesvědčivost Sarah Adler jsou ještě něčím navíc ... 4x10 (24.10.2023)

Decentní, poměrně elegantně vystavěné, herecky přesvědčivé. Film, který pracuje s tezí, že sdílené emocionální pouto k chybějící třetí osobě může být někdy silnější než sexuální orientace. Cením způsob, jakým Graizer uhýbá před úskalími melodramatických klišé a patosu, když některá podstatná místa nechává otevřená (nádherná epizoda s matkou). Především Tim Kalkhof svojí robustní figurou, ale nesmírně subtilním a skromným herectvím film táhne. Hořkosladké klavírní etudy - je to žánr a žánr já respektuju. V téhle podobě určitě. Kosher approved. (07.07.2017)

nenáročný scénář a dobře vybrané téma.Na tohle lze spolehlivě přitáhnout diváka.I v knihách.V první půli jsem si říkala že se to konečně obejde bez otevřených záběrů sexuality mezi dvěma muži - nestalo se tak.Nejsem puritán,ale vadí mi to i mezi mužem a ženou.Konec konců jde o příběh a tyhle pikantnosti jsou jen podbízení.Myslím,že diváci nejsou troubové a leccos si představí a domyslí sami!Jinak zde se musí ocenit výběr interiérů a famozní exteriéry a výborná kamera.Citlivě vybraná hudba. (10.09.2018)