Motýľ: Útek z väzenia

Věrná imitace původního filmu. Dva noví představitelé v podstatě imitují dva dřívější bardy. Copak o to, Rami Malek má imitaci zvládnutou s bravurou, sklidil ovace za Freďáka Mercuryho, ale že i Charlie Hunnam ze sebe dostane i kus Steva McQueena (Queen je všude, kde je Malek), to je poměrně nečekané, většinou totiž hraje na hovno. I stalo se a Hunnam je novodobě v kulisách tvrdého vězení třicátých let minulého století, potažmo roky trvající samotky, příjemně přesvědčivý. Zjevem a zajímavým ztvárněním ho však přesto trumfuje Malek. Problémem je, že se jedná právě o remake slavného filmu, přičemž se najde slušný zástup těch diváků, kteří na původní verzi i její představitele nedají dopustit, i když (spravedlivě řečeno) je to úmorně roztažené pojednání, které by klidně mohlo být o tu hodinu kratší, a všichni by to taky přežili. To předělávka má jen ty dvě přijatelné hodiny, ve vězeňských prostorách inkriminovaného Ďábelského ostrova se pohybuje svižně a kolem již existujícího originálu našlapuje s úctou. Završení muklovských toulek Henriho Charriera není úplné terno, nicméně herci předvedli zdárně nakvašené emoce, dánský režisér Michael Noer se solidně etabloval mimo svoji domovinu, přičemž si zrovna nevybral k přepracování jednoduchou látku. Dal jí však důstojné zpracování, které přijde vhod zejména těm, kterým se původní Motýlek z nějakých nevysvětlitelných důvodů vyhýbal jejich zornému poli. 9/10 (16.11.2018)

Docela si vytýkám, že originálního Papillona s McQueenem v hlavní roli jsem doposud neviděl. Hlavně, že si jako první pustím nový remake. No nevadí, nemohu zatím porovnávat (časem to ale napravím). Příběh Henriho Charriera je bezesporu zajímavý, obsazení hlavní postavy považuji za správný krok, Hunnama já osobně řadím mezi sympatického herce (přesně i kvůli tomu se mi líbil i Král Artuš). A přítomnost Ramiho Maleka ve vedlejší roli jsem uvítal s otevřenou náručí. Co se týče samotné kompozice příběhu, tak tam to nabídne již slabší momentky. Samozřejmě se objeví velká řada chvil, jež vás dokáží emocionálně strhnout (poprava gilotinou, pobyt na samotce atd.), ale jako celek to nedrží naplno pospolu. Najdou se i nudné dialogy, dále pak situace, které hlavní příběhovou linii nikam neposouvají. Ale to špinavé naturalistické pojetí spojené s často pesimistickými výjevy na plátně to dost zachraňuje, o tom nemá cenu polemizovat. Asi to originálu neudělalo ostudu, konec mě zaujal. Slušná řemeslná práce.......ale pouze jen to. Nic víc, nic míň. Za mě dávám 66 % (01.05.2019)

Je to zvláštny úkaz s ktorým sa stretávam pomerne často. Napríklad Lost City of Z tiež s Hunnamom trpí podobným problémom. Jedná sa o remeselne skvelo zvládnutý film. Ale pocity u postáv kĺžu po povrchu. Jedná sa o snahu nebyť sentimentálny, nebyť prvoplánový a dávať atmosféru viacej do artu a civilizmu až filmy pôsobia chladne. A Papillon je podobný prípad. Hrôzy väzenia tú síce sú, ale nie sú ukázané explicitne. Nie sú ukázané v kontraste so stratou ľudskosti alebo súdnosti. Čo veľmi zamrzí. Potenciál to malo obrovský. A to myslím smrteľne vážne. Mimo chladu, ktorý ide z postáv je film remeselne zručný a dramaticky zaujímavý. Pôvodný film som nevidel ale rozmýšľam, že to zmením. Hunnam je inak výborný. Zaslúžil by si úlohy vo filmoch, ktoré naplno docenia jeho potenciál. Silné 4*. (08.08.2020)

Určitě nejsem odpůrce remaků, spíš naopak, ovšem jakýkoliv remake musí mít smysl, opodstatnění, aby svůj předobraz buď vylepšil, nebo mu minimálně neudělal alespoň ostudu. Zrovna u Motýlka ale ať hledám, jak hledám, důvod remaku vážně skvělého a působivé snímku z roku 1973 neshledávám smysluplným, neboť příliš nechápu, čeho tímto novým zpracováním chtěli tvůrci nyní vlastně dosáhnout. Což o to, on nový Motýlek není nikterak špatným snímkem, je působivý, atmosférický, dobře zahraný, ale co je to platný, když nepřináší vůbec nic prospěšného, či inovativního, čím by dokázalo původní snímek nějak předčít, obohatit, zastínit, a tak jde prostě jen o již jednou odvyprávěný příběh, který ovšem tak akorát maximálně nechá vzpomenout na originál, toť ale vše, a to vážně moc není. Tvůrci si s tímto remakem zkrátka ukousli až příliš velké sousto, dohnat totiž jak výkony McQueena, či především fantastického Hoffmana, nebo syrovou působivost, atmosféru, či celkové vyznění bylo zkrátka utopické, každopádně jsem zároveň přesvědčen, že o nové verzi nelze hovořit ale ani jako o ostudě, spíš jen jako o jemné zbytečnosti. (01.05.2019)

Když zkoumáte reakce na novou verzi Motýlka, setkáte se často s pocitem znesvěcení. Jako by bylo rouhání natočit druhou verzi legendárního útěku z trestanecké kolonie, a to v téže době, kdy je možné zhlédnout xté zpracování Bídníků, kde se nad stálou recyklací nikdo nepozastavuje. Původní zpracování Charrierovy knihy jsem zhlédl před 25 lety a i to je jeden z důvodů, proč nechci oba filmy srovnávat. Steve McQueen byl na plátně jistě mimořádně charismatický a Hoffman patřil k hvězdám charakterního herectví. Ve vší úctě v nich ale úspěch filmu netkvěl. Ten spočíval ve výjimečném příběhu lidské vůle a houževnatosti. Rami Malek sice není typickým představitelem pařížské smetánky 20. let, ale vem to nešť. Ani on, ani Charlie Hunnam hereckému řemeslu ostudu určitě nedělají. Výprava je působivá, skvělá kamera efektně zachycuje prostředí mondénní Paříže i jihoamerické kolonie a strádání vězňů. Motýlek je důstojným návratem k žánru dobrodružného filmu v době nadvlády hloupoučkých komiksových snímků a laciných hororů. Nemám důvod cokoli hanět, bavil jsem se dobře. Celkový dojem: 90 %. (24.01.2021)