Vzplanutie

Stal se zázrak, mě se upřímně líbil jihokorejský film! Sice jihokorejsky moc nevypadá, vzhledem k tomu, že zde nejsou ani náznaky patosu, postavy nehrají o nejhysteričtější možný herecký výkon a nepřijde ani žádný trapný vtípek, ale čert to vem. Tohle je spíš v duchu japonských poetických filmů a ty mám rád. Vtáhlo mě to do děje už od začátku skrze prostorem jen tak proplouvající kameru a seznámení/opětovné shledání Jong-sua a Hae-mi, kdy on působí, jakože je spokojený sám se sebou a víc od života nechce, ale s ní se začne zničehonic bavit a ona jako vnitřně nevyrovnaný člověk, u kterého není jasné, jestli je trošku psychicky narušená, nebo je jen v takovém stavu. Do toho se pak přidá boháč Glenn, teda Ben (hhh, to se mi povedlo) a začne milostný trojúhelník, který strašně dlouho není milostný. Graduje to samozřejmě dál, nebudu vše prozrazovat, ale fascinuje mě, jak už zpočátku to působí tajemně (mimo "neujasněné" postavy i "neviditelnou" kočkou), aby časem přišla skutečná záhada a předchozí podivnosti se dořešily jen tak mezi ní, jako by na nich nezáleželo, i když budují atmosféru první poloviny filmu. Není to ani prázdná žánrovka - na to se zde zajímavě pracuje s motivem jak milostného trojúhelníku, tak i s dalším populárním žánrem a určitá poselství z toho taky vzejdou. Vlastně se vše dostatečně vysvětlí, uzavře a není třeba to zdůrazňovat skrze velké scény, prostě někdy stačí jedna věta nebo nevinně působící dialog. Je to o objevování a spojování vodítek a Chang-dong Lee je nastiňuje a vysvětluje chytře. Jediný problém mám s tím, že v druhé půlce mi celkem rychle bylo jasné, jak se věci mají (což ne že by mi zkazilo zážitek, ale už to nepůsobilo tak tajemně jako předtím) a že dějová linka se soudním řízením Jong-suova otce sice do celku zapadá, ale pořád spíš působí navíc, vzhledem k tomu, že se k ní film vrací po velmi dlouhých pauzách. A osobně jsem nepochopil délku některých scén, když třeba přes minutu nabízí to samé beze změny, ale naštěstí jich nebylo moc. Rozhodně milé překvapení, ve které jsem v jihokorejských vodách už ani nedoufal, ale přišlo. 4* (25.05.2024)

Krásně nejistej film, u kterýho jsem neměl páru, jaká že mě to zvláštní síla vlastně drží u filmu, kterej má dvě a půl hodiny, nic moc se tam neděje, ale přitom se na to tak dobře kouká. Jenže mám za ušima, vím jak maj jihokorejci rádi pomsty a tak čekám, jestli se dočkám šokujícího finále. Nakonec říkám, že to byl filmařsky neskutečně dobře zvládnutej film, zastřenej trochou halucinací. 80% (25.01.2019)

Konečne adaptácia, ktorá v sebe nesie znaky klasických Murakamiovských diel. Chang- dong Lee bol svojimi predchádzajúcimi filmami skôr zastáncom silných príbehov, kedy poukazoval na rozklad rodiny a hodnôt. Jeho sociálne drámy neboli pekné a hovorili o dobrých ľuďoch s tragickými osudmi. Burning je ale viac divácky prístupnejší a hlavne zostáva vám z neho taký ten pocit, čo máte pri filmoch, ktoré vám vaše teórie ( ktoré zdieľate s hlavnou postavou) zostanú bez potrebného vysvetlenia. Film je natočený dobre. Postavy medzi sebou fungujú tiež. Samota, odcudzenie a hľadanie ženy, ktorá nie je, bol hoci v Juhokórejskom prostredí, zaujímavý cinefilný zážitok. Filme nie je dokonalý, ale zarezonuje. Jeden s tých lepších manifestov o túžbe kontaktu a nájdený si svojho miesta. Koniec je trošku na silu. Ale stále spokojnosť. Bodaj by aj iný tvorcovia mali gule spraviť ďalšiu Murakamiho adaptáciu. Takto zostáva len Burning. Čo ale nie je vôbec na hanbu. A oceňujem dlhé zábery, odhalené ženské prsia a Magic hour. (18.01.2019)

Film potvrzuje pověst východních Asiatů coby nevyzpytatelných, neproniknutelných, odtažitých introvertů a povrchních duchoprázdných husiček, kteří vám nikdy neřeknou co si doopravdy myslí nebo co pociťují, u nichž si třeba Evropan nemůže být vlastně vůbec jistý tím, jestli oni vůbec na něco myslí, jestli vůbec nad něčím přemýšlejí a něco pociťují, jestli vůbec mají mysl a duši podobnou té naší, nebo nějakou jinou, cizorodou, s námi zcela nepříbuznou. Pomalý, klidně plynoucí film o němž dlouho stále nevíte, zda se z něho vyklube thriller nebo artová dušezpytná sonda o lidské osamělosti a odcizení, a k jehož sledování je dobré se vnitřně co nejvíc zastavit nebo aspoň zpomalit a nechat se prostoupit jeho melancholickou poetikou a zvláštní odosobněnou atmosférou. DŘEVORUBCŮV SPOILER: No a co se interpretace týče tak je snad nad Slunce jasný, že ten bohorovnej hajzlík Ben s tím svým povýšeneckým úsměvem tu ubohou bezvýznamnou blbku Hae-Mi vodkrágloval a zahladil po ní stopy, protože už skrz tu fůru prachů nevěděl co roupama dělat a protože chtěl ve svý vnitřní prázdnotě a sebestředný nadutosti zakusit nějakej existenciálně výjimečně silnej pocit. Jsem teď strašně rád, že mu Negan ve Walking Dead vyrazil baseballkou voko i mozek z tý jeho hnusný hlavy! (03.10.2019)

Empatický dotek do milostného trojúhelníku vytváří Chang-dong Lee dokonale. Pomalou esteticky vyváženou kamerou zachycují každý detail. Kamera plyne svým časem a prostorem, kdy se stává obraz vizuální galerii, která mě fascinuje dlouhé roky. Scéna se západem slunce a tanci Hae-mi považuji za hypnotickou dávku na kterou jsem čekal velmi dlouho. [AFF 2019] (17.06.2019)