Strach a touha

Film dlouho ztracený, samotným Kubrickem označovaný za neplnohodnotné dílo. V roce 2010 se našla téměř kompletní kopie, která byla restaurována a kterou jsem měl to štěstí vidět. Film má svoje zajímavé prvky. Například zvuková stránka vás nenechá vydechnout a vy pořád máte pocit, že jste skutečně ve válce. Jenže herecké výkony jsou takové trochu umírněné, až příliš poklidné. Překvapilo mě pár celkem zábavných scén, které vycházejí z tíživé situace čtyř vojáků na nepřátelském území. Vzhledem k tomu, že předtím měl Kubrick na svědomí jen krátké dokumenty, je tohle skok kupředu. (25.03.2014)

Je otázkou, jestli má vůbec cenu tu ubohou přeživší kopii nějak hodnotit, protože je fakt strašná. Pochopení děje sice nebrání (ten je celkem dobrý a má několik zajímavých silných momentů), ale estetické hodnoty z ní člověk nepozná. Taková sračka, aby ji Kubrick musel chtít vymazat z povrchu zemského, to ale rozhodně nebyla :-) (29.03.2010)

Popravdě řečeno, netrpím Kubrickovskou mánií, která dává za úkol divákovi automaticky obdivovat a vyzdvihovat vše, co režisér natočil. A bez větších očekávání a potřeby velebit viděné jsem přistupoval i ke Strachu a touze. Výsledek mě však mile překvapil. Velmi netypické válečné drama, kde si člověk neužije velkých bojových manévrů či větší přestřelky, za to si zapřemýšlí a dostane možnost nahlédnout do hlav ne heroických a neohrožených vojáků, nýbrž obyčejných lidí, kteří mají strach. A to doslova, pasáž s vnitřními monology mě nadchla. Stejně tak stála za to nenápadná atmosféra, která by se sice mohla zdát takřka pohodovou díky slunnému počasí (vůbec se mi vizuální stránka filmu velmi líbila, ale měl jsem tu možnost vidět snímek ve více než slušné kvalitě), tu však narušuje hřmění střelby na pozadí a také přelétávající letadlo. Přesto, jak už jsem zmínil výše, nejzajímavější je studie hlavních postav, jejich myšlenky, obavy a činy. Osobně mi přišla nejsilnější scéna s vojákem na voru, který si uvědomuje, že jde o jeho poslední okamžiky. Nemůžu také opomenout zvláštní nápad s účelovým obsazením nepřátel stejnými herci, akorát se stále nemůžu rozhodnout, zda se mi to líbilo, nebo ne. Jinak nemám kromě trochu zoufale pomalého tempa vyprávění (což je vzhledem k délce snímku menší průser) moc co vytknout, solidní 4* si podle mě Strach a touha zaslouží. (22.06.2013)

Fear and desire ještě není tak zralým filmem jako pozdější Kubrickovy počiny, ale přesto už je v něm autorův rukopis čitelný. "There is war in this forest. Not a war that has been fought, or one that will be, but any war. And the enemies who struggle here do not exist, unless we call them into being. This forest, then, and all that happens now is outside history. Only the unchanging shapes of fear - and doubt - and death - are from our world. These soldiers that you see keep our language and our time, but have no other country but the mind." (02.12.2013)

Fantastický film z Kubrickovho pacifistického obdobia tvorby. Samotné zasadenie deja do nič nehovoriaceho lesa, nič nehovoriace uniformy a dokonca ani zbrane či lietadlá nie sú obviňovaním nejakej krajiny z vojny. Sú obviňovaním vojny samotnej. Vôbec sa netrápi s nejakým bližším vykreslením postáv, každá z nich totiž sama o sebe charakterizuje skupiny ľudí, ktoré sa vo vojne ocitnú a ich postoj k vojnovému konfliktu. Od poddôstojníka, ktorý to berie ako povinnosť voči svojej vlasti, cez vojaka som tu preto, lebo tu musím byť, ďalšieho, ktorý vo vojne vidí možnosť konečne niečo zo svojim životom, v ktorom nič nedokázal spraviť až po Sidneyho, ktorý reprezentuje časť populácie zúčastnenej vo vojne, ktorú tá pripravila o rozum. V jeho prípade doslovne. Tak dokonale vystihnúť vojnové šialenstvo, nezmyselnosť vojnových rozkazov ( keď seržo pošle Maca aby skontroloval cestu v mieste, kde sú dve zátačky a z miesta kde ho pošle, nevidí na viac ako pár metrov) nedokázal pred Kubrickom nikto. Ani po ňom. Už vôbec nie zúfalec Nolan v Dunkirk 2017. Detailné zábery tváre ľudí ( a dobermana) takto dokonale využil snáď už iba Bergman v Siedmej pečati. Zábery na taniere jedla, v krorých v jednej chvíli spočíva ruka mŕtveho nepriateľa a o chvíľu z nej Mac je alebo na konci sú v nej uhasené cigarety tiež zobrazujú podmienky vojny. Inak, doberman, ktorý nerozlišuje unifrmy a je prítulný k obom vojnovým táborom je ďalším skvelým protivojnovým odkazom. Najlepším záberom však je bezpochyby detail tváre umierajúceho generála a sliny, vytekajúce z jeho úst.Odkaz Make peace, no war podľa Kubricka užívatelia čsfd zjavne nechápu. Prečo ma to vôbec neprekvapuje? Aha, lebo Marvel movies tu dosahujú 90%. Tak potom má strach a Touha 200%...Pre ľudí, ktorý chápu to, na čo sa pozerajú a dokážu čítať medzi riadkami. (26.10.2017)