Totem

Sarmiento mi utkvěl v paměti díky poměrně originální Deadgirl, ale tady se mu moc nezadařilo. Na poli duchařském selhává takřka ve všech ohledech. Není tu atmosféra, samotné strašidlo se v drtivé většině prezentuje povlávajícími záclonami či bouchajícími dveřmi a pokusy o lekačky končily tragicky. A nevyšel ani casting. Vedlejší postavy jsem jakž takž rozkousal, ale Kerris Dorsey, jakkoliv mi jako dcera Raye Donovana sedí, byla v tomto případě šlápnutím vedle. Každopádně co mě překvapilo a zároveň potěšilo, byl zvrat, který hodil celý příběh úplně jinam, ale zároveň o to víc zamrzelo, že to bylo celé takhle zpackané. 30% (02.12.2017)

Smrt jednoho z rodičů se v dětství může nehezky podepsat na dalším životě dětí, mnohdy však závisí, jak se k tomu postaví zbývající rodič a blízké okolí. Zdejší otec se snaží pro své dcery dělat, co jen může, ale i on si přece zaslouží najít novou lásku. Pak už zase záleží, jak se k tomu postaví jeho děcka. Asi by mě taky trochu nasralo, kdyby se k nám do bytu (baráku) nastěhovala nová ženská a hned začala všechno předělávat. Mnohem horší by však bylo, kdyby se od té chvíle začaly dít podivné věci. Věci, které jsou nad rámec normálního chování a to je vděčné téma mnoha tvůrců. Marcel Sarmiento však nepřišel s ničím novým a pro diváky si připravil již mnohokrát vyvařený duchařský čajíček, který na kolena asi nikoho nedostane. Podivné zvuky, bouchání dveří, zavírání oken a rozmazaná entita – to už dneska vyděsí leda tak pěti-šesti letá děcka. Atmosféra téměř hodinu dost stagnovala, takže se nejspíš dost lidí bude u sledování tohoto filmu nudit. Potom se lehce přitvrdilo a napovrch začnou vyplouvat rádoby děsivá odhalení, že ne všichni zúčastnění mají čisté svědomí. Wau tohle jsme už taky tolikrát viděli, že to už prostě nikoho nemůže ani překvapit. Snaží se duch lidi v domě před někým varovat, nebo se prostě jen naštval, že jeho místo zaujal někdo jiný? Závěrečná cca patnáctiminutovka přinese nejen (ne)šokující odhalení, ale i trošku té krvavé podívané. No a já musím říct, že bylo konečně na čase, protože jsem měl chuť tento kousek hodit celou dobu rovnou do odpadu. 30% (03.05.2020)

Kruci kolikrát dokolečka dokola se ještě bude točit stále o tomtéž. Toto je další z klasických blbákovin, které vás mají poděsit chozením hrdinky po baráku a občasnou lekačkou. Duchařina jako všechny ostatní, nic nového nepřinášející. Takže u mne velké plus jen to, že tam toho kecání nebylo moc a skoro stále se něco dělo. (24.01.2018)

Vztah dédyho a jeho starší dcery Kellie byl na první pohled poněkud... řekněme nezdravý. Opravdu se mi ulevilo, že si domů hned zkraje filmu přitáhl dospělou babu - trochu mě totiž děsilo, kam až by mohlo jednoho dne zajít jeho postelové sledování TV spolu s dcerkami... Tak dost, konec srandy. Být trochu slabší povahy, film nejpozději po půlhodině vypnu a hodím do koše. Protože sledovat tu afektovanou, nesnesitelnou a ošklivou kravku Kellie bylo mučení, stejně jako scénáristická telenovelická zápletka. Proklel jsem několikrát celý filmový štáb i sebe, že jsem si takovou srajdu pouštěl. Musel jsem vydržet až do sedmdesáté minuty, kdy věci nabraly nečekaný (pro mě) spád a rázem jsem si film začal docela užívat. Ale moje předchozí divácké utrpení bylo přespříliš dlouhé a traumatizující. (15.01.2018)

Než jsem si film pouštěla, bylo mi divné, že je u něj tak málo komentářů. Ale jak skončila poslední scéna, bylo mi všechno jasné. Hororu se to příliš nepodobá. Jede se nelekne, ani kdyby se o to snažil a kdybych o Totemu napsala cokoliv jiného, vlastně bych vyzradila pointu. A to už by pak nemělo ani smysl se na ten film dívat. (12.03.2018)