Cintorín domácich zvierat

Vcelku povedená záležitost. Knihy se drží prakticky doslovně (však scénář napsal sám Stephen King), ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že se všechno děje až moc překotně. Delší stopáž by možná nebyla na škodu. Takhle jde povětšinou jen o dost rutinní ukazování obrázků z knihy, bez jakýchkoliv osvěžujících detailů a nápadů. Odstraněna byla role Judovy manželky, naopak Victor Pascow je na očích trochu víc. Plusem pořád zůstává sám příběh (byť byl jeho vývoj dost předvídatelný už v knize), výborný výběr lokací a potom to, co rovněž zdobilo knihu - solidní atmosféra, která hlavně v závěru pořádně zhoustne. Práce s ní byla v knize podstatně lepší, hlavně přechod z prakticky idylické první poloviny do napjaté a děsivé druhé, ale i tak je o co stát. P.S. Kocour Churchill je ztělesnění zla. (13.05.2007)

Mrazive prekvapenie! Dej je sice velmi priamociary, jednoduchy a popreplietany kiksami, avsak ako sa atmosfera nastartuje na zaciatku, nepovoli az do uplneho zaveru filmu. Hlavne skvely, tragicky zaver (dokonca zo mna vyskrabal aj trosku emocii) mi dokonca pripomenul Kubrickovo Osvietenie. Keby boli niektore detaily (indiansky cintorin) a samotne charaktery viac prepracovane, mame tu dalsiu klasiku zanru. (7/10) (21.09.2007)

Knížka boží. Pomalá, tíživá, velmi, velmi depresivní (i na Kinga). Zatím jsem moc adaptací jeho hororů neviděla, ale zdá se, že až na výjimky se opakují stejné nešvary - ne zrovna přesvědčiví spíš televizní herci a nepříliš přesvědčivé triky. Řbitov zviřátek patří určitě k tomu lepšímu. Když už nic, tak se celkem věrně drží knihy (bodejď by ne, když si King psal scénář), triky jsou hodné dobré i na tu dobu (Zelda je vážně děsivá), má to atmosféru a uspokojivý konec. S čím se asi bohužel nedá nic dělat, je zkratkovitost. SPOILER. Podstatnou část v knížce zabere žal nad ztrátou dítěte, která je motivem k zoufalému činu otce, ve filmu se otec sbalí a jde hned na věc jako by se nemetlo. KONEC SPOILERU. Jinak to ale bylo lepší, než se čekalo. (09.08.2016)

Každej správnej zemědělec přece ví, že brambory se nezasazují do posvátné indiánské půdy ne? Natož tam nedej bože zakopat čičinku. Kingova novela převedená do poněkud laciného televizního zpracování dostává na jednu stranu docela slušnou hororovou vůni, ale drobátko zatouchá jednoduchostí až primitismem. Příběh sám o sobě zas tak originální není, neb indiánským pohřebištěm se už třeba pyšnila série Amityville. Legendy o místech kde mrtví ožívají a jejich duše už nenaleznou jejich těla leckdy udělají z průměrného béčka ucházející pokus o áčko, jenže tady se tohle moc nezadařilo. Prima momenty se střídají s nášupem nudy a tak mrtvý průvodce kterého doktůrek nedokázal zachránit po nehodě náklaďáku na hodně dlouho dobu zůstane tím jediným kdo se postará o náznak husokožního sepětí. Finále samotné je dost očekávanou záležitostí, ale to zombie baby je docela roztomilé, zvlášť jak nadává na tu patrně likvidační injekci. Zkrátka na televizní obrazovku slušný koukání, na kazety už trocha risk a do kin se tohle opravdu dostat nemělo. Napětí je tu asi 20% a to ještě když si před tím dáte panáčka něčeho se 40%ty a pak ty světlé momenty uvidíte dvakrát. Hororistům doporučuji, traktoristům jen jako varování kde nezasívat, aby si pro vás pak nepřišly nas***ý dýně :o) (30.07.2004)

Po dlouhé době si zakomentím film, který jsem opravdu dlouho neviděl a budu pouze vzpomínat, ovšem z nijak matných vzpomínek. Řbitov zviřátek, ano snad to mohu říci, je moje nejoblíbenější kniha od Stephena Kinga společně se Svědectvím a Running Manem (samozřejmě nezapomínám, že Running Mana vlastně napsal jiný spisovatel, že :-) ). Za tento fakt může bezpochyby to, že je to moje první kniha, kterou jsem kdy od tohoto autora četl a nadchla mě natolik, že jsem neváhal od bibliografického pročítání veškerého jeho tvorby. A co se týká samotného snímku. Pokud přeskočíme ten zmrvený překlad, jde opravdu o mrazivou podívanou a na některé záběry se nezapomíná ani po letech (Zelda, student aj.) a jelikož uchovává naprosto totožnou atmosféru z knihy, pospojíte si nejlepší momenty z knihy a z filmu v jeden vynikající a doplňující celek. Například bravurní konec, jenž byl v knize naznačen jednoduchým oslovením: "Miláčku", nám Stephen King ve filmu konečně vysvětlí a s úlevou zjistíme, že konec opravdu myslel tak, jak jsme všichni doufali, že myslel :-). Škoda je, že mě zklamal filmový Winston Churchill (alias Church). Neměl být šedý, ale ďábelsky černý, i tak mi ale tento fakt samozřejmě nezabránil pojmenovat našeho černého kocoura Church. Kocoura, kterého jsme již dávno pohřbili na jednom opuštěném keltském hradištním pohřebisku, jemuž se důverně říká "Mikmacké". Co myslíte? Vrátil se? (23.05.2006)