Také krásne šaty

Takové krásné šaty by se daly jednoduše popsat jako film o vraždících šatech, ve kterém ony inkriminované šaty jsou tou nejméně podivnou věcí. Film je napěchovaný originálními nápady a šílenými scénami, jež v žádném jiném filmu neuvidíte. Lesbický sex s výstavní figurínou, hypnotizující opravář praček, nejnapínavější zfilmovaná hra Člověče, nezlob se a mnoho dalšího. Film stojí a padá na výstředních scénách a odosobněných dialozích, ale, co se týče hororu a komedie, tak v obou žánrech pokulhává a na poli dvou hodin mu především od druhé poloviny dochází dech. 5.5/10 (12.07.2019)

Pro mě osobně ještě nudnější než Pestrobarvec petrklíčový, respektive většinu těch výjevů, které se tam odehrávají, jsem sledoval dost nezúčastněně a prostě mě to nějak nebralo. Ve zmíněném Stricklandově starším filmu byl aspoň skvělý soundtrack a pěkné holky, ale tady koukat na tu starou černošku nebo na toho brýlatého hňupa, mi bylo dost nepříjemné, navíc mi vadilo, jak na ně v tom filmu byli všichni hrozně hnusní a dělali a říkali jim hrozné věci. Chápu, že Strickland tím něco konkrétního sleduje, ale mně prostě vadí na to koukat; navíc mě u tohoto filmu i dost irituje ta nekriticky opěvná anotace distributora, protože jsem silně alergický na tuhle filmařskou PR hantýrku operující s ohranými klišé jako "netrpělivě očekáván" či "hypnotický" - ukažte mi jedinýho člověka, který nemá nic lepšího na práci, než netrpělivě očekávat nějaký debilní film, nebo kterého nějaký film skutečně zhypnotizoval! (06.02.2020)

Nadčasová prodejna s hadrama jako pestrobarevný chrám lidských potřeb a slabostí, obývaný gotickou upírkou, bizarním sluhou a kurtizánama. Mysteriózní výlet do lidských fetishů a vnitřních úzkostí atraktivní giallo optikou. První polovina namotávací a podněcující zvědavost. Druhá, která otočí list a sleduje jiné oběti, je ale zajímavá pouze ze začátku, než se začne propojovat se společnou stranou zla. Pak začíná nudit připomínáním situací z první poloviny, které nikam smysluplně neposouvá. A celkový drajv téměř hypnoticky vtahujícího vyprávění jde do kytek. Jakoby Strickland nevěděl, jak dohrát parádně rozehrané karty. Nejvíc by tomu slušela forma seriálu, kde by v každé epizodě vražedné šaty zavítali do jiné domácnosti. Tvůrce by tak mohl ujíždět na desítkách bizarních konstelací postav a jejich intimního fungování “za zavřenýma dveřma”. (13.09.2019)

Módní peklo trochu jinak. To, co film dělá výlučným, je současně jeho největší slabinou. Události se nevyvíjejí, ale s pravidelností rituálů (které mají surrealisté tak rádi) opakují. Sheila se vrací do obchodního domu, jejíž personál se ji snaží očarovat barokně načančanými frázemi. Chodí na schůzky přes inzerát. Dozvídá se podrobnosti o milostném životě svého syna. Zas a znovu, bez toho, aby se věci někam posunuly nebo abychom lépe poznali minulost šatů, kvůli kterým pračky páchají sebevraždy, případně pochopili prapodivné zákonitosti fikčního světa, který působí současně moderně i archaicky. Díky taktilnímu snímání povrchů, důmyslné práci s barvami a využívání avantgardních stylistických prostředků (např. překrývající se záběry během milostné scény, kdy se tak prolínají nejen těla, ale i vrstvy obrazu) je to sice svůdné a opojné, ale na celovečerák to nestačí. Proto v půlce filmu přichází nečekaná obměna a následuje variace nikoliv určité situace, ale celé první hodiny příběhu (stylisticky připomínající spíše britská sociální dramata než giallo filmy). Namísto posilování atmosféry přichází její rozmělňování. Film ztrácí spád i soudržnost a k ústřednímu tématu kapitalistické fetišizace zboží, kterému pod vlivem marketingu přisuzujeme až magické vlastnosti, už nedokáže sdělit moc nového. Po celou dobu jde o velmi stylovou, sympaticky nadsazenou záležitost, těžko připodobnitelnou k čemukoliv jinému v současné artové kinematografii, ale příště bych raději než dvě obstojné povídky viděl jeden výborný film. 70% (17.07.2019)

Vnímať In Fabric ako ľahko čitateľnú vtipnú metaforu na konzumerizmus posledných dekád vás asi plne neuspokojí. In Fabric treba preto skôr emocionálne prežiť, do čoho patrí aj svojrázny humor a hororové prvky. Obe poviedky majú jasné styčné prvky, ale nie sú to ani zďaleka len ústredné šaty. Samozrejme ide o husto postmoderné dielo odkazujúce na všeličo možné, určite vás napadne vďaka krvavo červenej farbe nejedno dielo Daria Argenta. Mne osobne aj nejednu časť pôvodného seriálu Twilight Zone, čo mi urobilo asi najväčšiu radosť. Inak ide o film, ktorý asi viac doceníte na druhýkrát. (30.09.2019)