Climax

Noé točí filmy, z kterých mi je pokaždý totálně blbě. Kocovina, která nemá konce ani 24 hodin po tom, co se rozjely závěrečný titulky. To, co se odehrává tady je nefalšovaný peklo, které je podobně intenzivní jako Enter The Void. Ale prostě to nejsou výjevy, které bych chtěl mít v hlavě. Prostě proč?! Každopádně z toho bude kultovka! (03.02.2019)

Noé tančí extra hříšný tanec a s jeho pomocí zvládá docela dlouho hypnotizovat a fascinovat. Jenže při stonásobně natažených dialozích už se dostavil pocit, že někdo natahuje mě. A to v tu chvíli ještě nebyla na programu očekávaná salva samoúčelného násilí a otravných machrovinek za doprovodu tolika kamerových veletočů, že jsem se tomu, jak se sveřepý režisér odmítá už takových let pohnout z místa alespoň o píď, musel skoro smát. A vůči podobně vystavěným bobříkům divácké zdatnosti jsem trpělivost už ztratil. (31.10.2018)

O nejlepší film Gaspara Noeho z mého pohledu nejde, ale o ryze uhlazené dovedení svého stylu k dokonalosti ano. Motiv ne nepodobný The Hateful Eight je natočen přesně tak, jak jsem před začátkem filmu očekával. Tedy s brzkým climaxem a o to větším dojezdem pro zúčastněné. Nicméně největší podíl na zážitku si nese kamera Benoîta Debieho, která zvláště s přibývající stopáží nepřekvapuje udivovat. (31.10.2018)

Podmanivá Noého provokace, která do značné míry testuje divákovu výdrž a trpělivost. Takhle - jestli bych to dal doma u PC, to si nejsem jistý. Ve Velkém sále Thermalu na KVIFF ale oba palce nahoru. Už na začátku, když Noé servíruje závěrečnou scénu a titulky teprve následujícího filmu, je jasné, že nás nečeká film, který by hrál striktně podle pravidel. Taneční číslo v úvodu geniální. Následující ukecaná pasáž mě ztrácela, ale s tím, jak sangrie s LSD začínala působit, si mě Climax zase získal. Závěrečná půlhodina je zatěžkávací zkouškou na divákovy smysly, sestupem do totální temnoty a stavu posunutého vědomí, až se mi z toho hlava zamotala. Zážitek ne v pravém smyslu slova příjemný, ale silný. (15.08.2018)

Sledovat filmy Gaspara Noého je jako objevovat nové formy komunikace. Úvodní taneční scéna je hypnotická dokonalost a čistá extáze, všechno ostatní je hlavně o tom, kam až jste ochotni zajít a kam až sahá vaše divácká výdrž. Velkolepá kameramanská show a epileptická choreografie za doprovodu techna na tripu aneb Noé ví, jak umíchat sangríu na míru. Posbíral své nejčastější trademarky, rozsypal je na tanečním mejdanu a cíleně tak stvořil halucinogenní apokalypsu s nulovým dějem, ale maximální efektností. Divoká a dravá experimentální jízda, neuvěřitelně progresivní a zároveň narcisticky pohroužená sama do sebe, ale tak co jiného taky od Noého čekat. (07.07.2018)