Na dno vášne

Ešte emotívnejší Almodovar, ako Všetko o mojej matke a Hovor s ňou. Takýto scenár mohol skončiť ako základ totálne gýčovej červenej knižnice, alebo ako geniálneho diela. Na dno vášne sa blíži druhej méte. Názov je absolútne výstižný, tu sa ide až na dreň emócií, vášní, smútku, hnevu a lásky. A všetky sú maximálne uveriteľné. Almodovarova réžia je nebezpečne istá, v pravých momentoch tasí prekvapivé zvraty (u nich obzvlášť platí, že v rukách amatéra by pôsobili ako nechcená paródia) a občas len tak mimochodom prekvapí vtipnou scénkou, nijako neobohacujúcou dej, ale napriek tomu silno zapamätateľnou, ako napríklad spoločná radosť z gólu. (20.02.2016)

Další dokonalý film od Almodóvara, trochu jiný než "Vše o mé matce". Na dni vášně se mi líbí, že děj plyne dopředu a nechává dostatek prostoru, abych přemýšlel jak to může dopadnout. Takovýhle konec jsem ani nečekal a už v druhem filmu mě Almodóvar zase šokoval. Jeden z nejlepších vypravěčů vážných témat. (01.09.2011)

Můj první film od Pedra Almódovara. Příjemný, krásný, se španělským temperamentem, Javierem Bardemem a okouzlující Penelope. Myslím, že jsem nemohla začít Pedrovu filmografii lépe, než právě tímto snímkem, i přesto, že si pátou hvězdičku nechávám v záloze pro jiné jeho tvorby. A že se na ně velmi těším. (11.11.2012)

Chytře vykonstruované dramatické vztahy dvou manželství, která spojuje Viktor se svou celoživotní permanentkou. Příběh by se díky mnoha náhodným setkáním hodil spíš do maloměsta, na pozadí ale Madrid krásně hraje s ostatními hrdiny a tvoří šestou roli - svou přeměnou od za fašistické totality zdánlivě vylidněného města k barvám, pohodě a samozřejmě i nějaké té anarchii po Frankově pádu. Jako kdybyste porovnali Prahu 1975 s Prahou 1997. 85%. (15.03.2011)

Skvělý příklad toho, že ne vždy je potřeba extra promakaný scénář, fenomenální herecké výkony, či složité vyprávění. Když je silný režijní rukopis, jde to i bez dalších atributů. Almodóvar zde naplno rozjíždí svoji typickou paletu vášní, emocí a explicitní erotiky, která kdejakého diváka uspokojí i když zbytek zase až tak za moc nestojí a některé scény vyloženě tahají za uši (a oči) svojí teatrální přepáleností. (23.04.2023)