Koniec starých čias

Skvělá adaptace románu Vladislava Vančury o jednom ruském šlechtici způsobící svou "výkoností" a dekadencí nejeden zmatek na místním zámku a hlavně v hlavě jeho správce. Tento snímek mi vždy unikal až včera 22.12.04 jsem na něho náhodou narazil. Jeden z mála českých snímků konce 80.let, na nějž jsem narazil rád. (23.12.2004)

Vančura jako vyšitý, včetně uhlazené mluvy a elegantních postav, navíc s přídavkem menzelovského požitkářství a životní chuti. Jedinečný příběh o rozpadu starých jistot, který u nás vlastně ani neměl šanci proběhnout, a tak jsme si na něj paradoxně počkali až do dob mladé republiky. Příběh, který je nejlépe charakterizován už svým názvem, a který toho, kdo má chuť naslouchat a v tomto případě sledovat, zanese do dob, kdy se za vůdčí nositele noblesy a starých dobrých pořádků považovali vypasení a polovzdělaní továrníci, na kterých visely chuchvalce pijavic. To, že nejvíce elánu, podnikavosti a chuti do života si mohla uchovat právě jedna taková pijavice (Dokonale starorusky zarostlý Josef Abrhám), nám vypráví právě tato perla české literatury i filmu. (23.12.2004)

Po dlhšom čase mi opäť sadol nejaký Menzel. Film pôsobí tak trochu televízne, čo je ale v tomto prípade plus a najmä menej poeticky až lyricky, čo mi pri Menzelovi častokrát značne lezie na nervy. Pretvárka a smotánkovstvo vyšších vrstiev dostávajú na frak od záhadného "Barona Prášila", ale takým spôsobom, aby neboli zosmiešnení ako jednorozmerné karikatúry. On ani ten Baron Prášil v podaní Josefa Abrháma nie je tak úplne nad vecou, ako si sám myslí. Táto naznačená ambivalentnosť postáv ma presvedčila o štvrtej hviezde. (13.12.2014)

Někdy minulý týden jsem při procházení ČSFD na tento film náhodně narazil. Včera jsem zjistil, že se vysílá v primetimu na Televizi Seznam. Proto jsem neváhal a koukl se na něj. Už předtím jsem to spletl a myslel jsem si, že to je adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Žáka, který se krátce uváděl v „mém domovském“ libereckém divadle (zajímavostí na tom je, že příběh je vyprávěn z pohledu psa Flotýnka). Když jsem teda zjistil, že je to adaptace dle Vladislava Vančury, tak jsem se toho trochu obával. Jeho Rozmarné léto mě vůbec nezaujalo, ale kouká, že jsem ho buď zapomněl hodnotit, nebo ho zkrátka nechtěl vidět poté, co jsem si předlohu přečetl. Naštěstí se jedná o velmi vtipný film. Moc nechybělo k plnému hodnocení. Největší pozornost si právem strhává nedávno zesnulý Josef Abrhám (kníže Alexej Megalrogov). Ale vtip a všeobecnou zábavu vytvářejí i další herci. Je to opět sestava známých českých herců. Zajímavé je, že Michaela (Barbora Leichnerová) má ve filmu jen velmi málo textu. Dobré bylo obsazení francouzské vychovatelky Suzanne rodilou Francouzkou Chantal Poullain. Hodně se mi líbila druhá šermířská scéna mezi Janem Hrušínským (Jan Lhota) a J. Abrhámem. Vypadalo to, že byla natočena na jeden záběr. A na závěr hlavní kuchařka a hospodyně Františka (Stella Zázvorková) některé postavy vyháněla koštětem. Velmi jsem se pobavil. (10.08.2022)

Precizně provedená Menzelova práce, která dokonale život zbohatlíků za první republiky. Zámek, zahrada, bohaté stoly, takové to nóbl chování a oblečení stylu anglických gentlemanů, bohaté švédské stoly... hezky se na to dívá. Ještě krásnější je to v barvách podzimu, kam Menzel tento svůj film zasadil. Ten podzim tomu dává takovou zvláštní atmosféru, něco jako ve SLAVNOSTECH SNĚŽENEK. Jenže jak je to krásně natočené, tak je to bohužel i zároveň strašně vleklé, až nudné. [7877. hodnocení, 197. komentář, 78%] (04.12.2020)