Where to Invade Next

„Víte, že jste na tom špatně, když vás litují Francouzi.“ V podstatě několik dohromady poslepovaných epizod ležérního cestopisného pořadu typu No Reservations, s tím rozdílem, že (sebe)ironický moderátor neřeší kuchyni nebo pamětihodnosti jednotlivých zemí, ale výhody tamějšího sociálního systému. Způsob, jakým manipuluje s fakty a emocemi, je zároveň mnohem víc „edgy“ (rozhovor s otcem jedné z Breivikových obětí, prostříhávání na mlácení amerických černošských vězňů). Samozřejmě jde o extrémně zjednodušující pohled na některé dílčí výhody, vyjmuté z širšího politicko-historicko-společenského kontextu, což si Moore občas uvědomí, ale mnohem častěji se nechává unést tím, co slyší a neklade (si) doplňující otázky, které by ohrozily jeho tezi. Zvoleného konceptu se navíc nedrží až tak důsledně, když kromě evropských zemích obývaných bílými lidmi, o nichž mluví v úvodu, zavítá také do Tuniska nebo když navzdory předsevzetí vybírat jenom „květiny“, nikoli „plevel“, neodolá pokušení vytáhnout během návštěvy Německa nacistickou minulost země (byť jen k podepření myšlenky o nezbytnosti přijmout vedle svých vítězství i své porážky). V porovnání s Mooreovými předchozími filmy se tento nese v poměrně uvolněném duchu, s převahou hravosti nad cynismem, a snaží se (hlavně) Američany povzbudit, aby otevřeli oči, pohlédli za hranice a připustili, že v jiných státech byly ideály, na nichž USA stojí (svoboda, rovnost), uvedeny do praxe mnohem funkčněji. Z tohoto hlediska lze zvolenou argumentační strategii přijmout jako adekvátní pro cílovou diváckou skupinu a film si užít coby demagogickou komediální road-movie, zprostředkovávající americký pohled na svět. Pro Evropany Where to Invade Next žel mnoho podnětů k zamyšlení nad tím, co by mohli dělat jinak a lépe, nenabízí. 70% (06.06.2016)

Amerika skutečně není tak úžasná, jak se sama prezentuje ve filmech a souhlasím s jednou tou islandskou paní,která pronesla: "Nechtěla bych v USA bydlet za nic na světě, ani kdybyste mi za to platili." Nicméně ani Evropa není tak úžasná, jak ji Michael zobrazuje v tomto filmu. Přesto celkově zábavný, dobře zpracovaný a hlavně parádně poskládaný dokument, který by měl každý vidět, zejména každý američan. 90% (17.06.2016)

Michael zvládl už daleko lepší manipulace, či kritiky. Tady začal v Itálii, což kolem roku 2015 určitě není dobrý příklad prosperující, šťastné země. Katastrofální jih, uprchlická vlna, obrovský státní dluh, nezaměstnanost...to ti Michaeli nic neříká že :) ? Není toho plevelu více, než květinek? Francie - ano, jídlo mají skvělé, ale co z toho, když je tam několik měsíců výjimečný stav? Finsko - ano ve vzdělávání jsou hodně progresivní, ale jejich systému napomáhá menší populace a odlišný sociální vývoj společnosti. Slovinsko a spol. - VŠ zcela zadarmo je fikce...dlouhodobě neudržitelný koncept, kde nějaké (nejlépe malé) spolufinancování je třeba. Stát to stojí dost peněz a v současné době je návratnost těchto investic špatná (alespoň v ČR). Německo - bez přistěhovalců nepoužitelný stát. Těží ze své vůdčí pozice v EU. Jinak v tomhle "ráji" se jaksi moc nerodí dětí...zvláštní. Navíc jim tam nedávno přišlo přes milión nových kamarádů. Třeba nahradí tu nízkou plodnost a nedostatek pracovních sil :) :) . Ahmed se vyznal ze svého němectví...to bylo hodně zábavné :) . Dále už nebudu rozebírat jednotlivé výdobytky. Jsou vždy vytržené z kontextu. K tomu všemu ještě vyznání portugalských policistů proti trestu smrti. Rozesmálo mě to svou roztomilou propagandistickou naivitou. Jako norský nápravný systém, to je opravdu vrchol lidské přehnané humanistické blbosti (vskutku - tohle mě nepřestane fascinovat, neuvěřitelné, šílené...tohle je film Demolition Man v praxi). Ne, ne, ne...nebudu to dále komentovat. Moore seskládal slabší kousek. Jestliže jen částečně zapojíte kritické myšlení, tak mu na tohle neskočíte. 38%. (23.08.2016)

Cause we have problems that no army solve... Zaměstnanci cestovních kanceláří vědí, že kouzlo zahraničních cest spočívá na skutečnosti, a nechytejte mě prosím za číslo ani za slovo, z 10ti procent; zbytek je iluze. Zatímco v cestovních kancelářích o tom pomlčí, Michael Moore, dokumentarista s pověstí manipulátora na jedné straně, filmaře s názorem na druhé, se k filosofii filmu explicitně hlásí: I am supposed to pick up the flowers, not the weed. Jeho turné po zemích, kde se nejspíš najde leccos, co nefunguje tak dobře jako ve Spojených státech (třeba dovednost příslušníků pořádkových sil cílit do černého :-)) může otevřít oči zalepené mizerným vzdělávacím systémem a mediální vymývárnou nejen Emeričanům, ale i nejednomu středoevropanovi. Alespoň já věděl o finském vzdělávacím systému hovnajs a nyní mám alespoň důvod si ověřit, v čem všem mi Moore lhal. Zábavné nejen v okamžicích, kdy se Italové diví, že všude ve světě nemají zaměstnanci 6 týdnů dovolené, které lze převádět z roku na rok. (29.05.2017)

Predstavte si, že bez zbrane v rukách "na-pochodujete" do hociktorej z krajín kdekoľvek na svete a okradnete ju. Počkať, počkať! Nemyslím zlato, ropu, iné nerastné bohatstvo či plán ako skonštruovať jadrovú zbraň. Myslím najlepšie nápady, ktoré by značne ovplyvnili život ľudí vo vašej krajine. Máte problém so zdravotníctvom, štúdiom, respektíve bankármi, ktorí si opakovane robia čo chcú? Tento dokument Vám zadarmo podá pomocnú ruku v podobe poradenstva, čerpajúceho z rôznych štátov po celom svete, ktoré si jedného dňa povedali DOSŤ. Od "piky" zmenili nezmeniteľné, aby sa nie len nasledujúce generácie cítili šťastné. Je totiž holou pravdou, že: "žijeme len raz a príliš krátko", aby sme boli neustále vystavený stresu, ktorý nás pomaly ale isto zabíja. Je čas zobrať si príklad z Fínska, Slovinska, Tuniska či iných krajín. Už som sa obával, že sa môj najobľúbenejší dokumentarista prepadol pod zem, no on z nenazdajky povstal z popola ako posledný jednorožec, aby sa celému svetu ukázal v plnej "kráse". Ja tohto chlapa fakt "žeriem". Číta mi myšlienky, takmer každým dokumentom mi uštedrí facku na celú hlavu, aby som sa konečne "prebral". Obrovská škoda, že niečo obdobné neodvysielajú všetky dostupné televízie na Slovensku či v Čechách, aby ľudia "vedeli". ako to za hranicami rôznych krajín "naozaj" chodí. Netvrdím, že Moorovi žeriem všetko čo zaznie v jeho snímkoch, no toto je hádam jeden z mála počinov, ktoré nie sú manipulatívne. Až na úvod, nemá príliš veľký záujem ponižovať Ameriku, on len poukazuje na určité zákony v rôznych štátoch, ktoré naozaj fungujú, pričom prispievajú k blahobytu spoločnosti Je jasné, že sa ľudia nelíšia len národnosťou no najmä mentalitou. Ťažko povedať či by niečo obdobné fungovalo aj u nás, či by sme nezneužívali systém, ktorý chce dobre "všetkým" rovnako. Nuž, vyzerá to tak, že môžeme len ticho závidieť. Pre mňa si stále "BEST EYES OPENER" Michael. (01.06.2016)