Dopisy pro Paula Morrisseye
Letters to Paul Morrissey
Obsahy(1)
Štyri celuloidové listy odoslané z rôznych častí sveta Paulovi Morrisseymu, kultovému umelcovi, režisérovi svetoznámych experimentálnych diel, ako napríklad Trash, Flesh alebo Heat, spolupracovníkovi Andyho Warhola a spoluzakladateľovi skupiny Velvet Underground. Mimoriadne zaujímavý inscenovaný dokumentárny portrét – pátranie. Úprimný, autentický a prekvapujúco aj zábavný film so špecifickou atmosférou, ktorý balansuje na hraniciach žánrov. „Nikdy som nechcel byť ničím zvláštnym. Chcel som len nakrúcať filmy,“ tvrdil Morrissey. Ale ako dokazuje táto filmová esej, jeho práca jasne žije ďalej. A stále je množstvo ľudí, ktorí chcú robiť filmy ako on. (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (11)
Poviedkový film so silnou artovou atmosférou, ktorý v každej poviedke ponúka vizuálnu koláž ilustrujúcu nejakú myšlienkovú niť či ideu. Úvahy mladého muža znechuteného konzumom o bohu, myšlienky starnúcej herečky o kráse a láske, prežívanie smrti blízkeho a hľadanie východiska z utrpenia. Každá pritom v inom jazyku. Produkcia vyznieva až polo amatérsky a všetky listy sú prezentované väčšinou ako vnútorné monológy postavy píšucej list, bez väčšej snahy o dynamiku, navyše často obrazovo dráždivé a atmosférou málo pútavé. Mňa potešilo použite hudobnej parafrázy na skladbu The model od Kraftwerku v liste herečky. 60% ()
Nečekala jsem nic a dostala neskutečně silný zážitek, hravý, zábavný experiment... dám si znovu, hned jak bude možnost. / La Película 2020 ()
Vskutku zajímavej experimentální kousek skládající se z pěti zfilmovaných dopisů. Docela mě ale zamrzelo, že druhej dopis jakási zpověď narkomana je trestuhodně krátká. ()
Já na ty experimentální filmy moc nejsem, ovšem Španělských filmů jsem moc neviděl a tak jsem se do tohoto pustil. Každý příběh má nějakou svou myšlenku, navíc nevypadají vizuálně úplně špatně, ale jako celek se mi to nelíbilo. Kdybych měl hodnotit každou povídku zvlášť, možná by to dopadlo jinak. Třeba povídka o prokletých milencích byla hodně zajímavá stejně jako povídka o víře a jejím smyslu. Jako prvotinu si dvojice režisérů vybrala hodně náročný kousek... ()
Experimentální černobílý snímek je zčásti meditativní, ohlíží si zpět i dopředu, přináší světlo, stíny, tmu. Asi nejpoetističtější je první dopis o víře, Bohu a hledání. V jednom záběru sledujeme obličej ženy s černými brýlemi vystupující ze tmy. Venku začíná pršet a jí stéká stínová slza, dešťová kapka z okenního skla. Záběry krajiny střídají obrazy přemítajícího muže a ženy, o níž se domnívá, že je démon, svůdce. Líbil se mi také čtvrtý dopis, čistý surrealismus. Jako celek dobré, slušná hudba, i když jsem očekával také Nico a Velvet Underground... Pro okrajové publikum. ()
Galéria (13)
Fotka © Dynamite Films
Reklama