Dom v ružiach

Ne moc povedený King. Ale ne že by to bylo nějaké překvapení, Stephen King má bohužel až moc nepovedených filmů. Ale rozhodně se nekoná žádná katastrofa, bohužel ale atmosféra je značně stereotypní a často se jen omezuje na "vzdechy" domu, které postupně začínají být jen čím dál víc otravné a i další věci srážejí této minisérii vaz. A to například velmi neoriginální námět, který už tak odradí spoustu lidí. Dále pak buď nesympatické nebo ne moc zajímavé postavy, o které by měl mít člověk strach. Celkově mně byla sympatická jediná postava Emeryho, který je sice hrozný pošuk a ubožák, ale aspoň často říkal nahlas to, co jsem si já tiše myslel (a nebyly to hezké věci). Podle mě měl tuto věc napsat spíš jako knihu, kde by víc zapracoval na charakterech, ale i na příběhu. (5/10) (28.07.2006)

Vynikající televizní projekt se scénářem Stephena Kinga (nejedná se o žádnou jeho adaptaci), což je cítit v mnoha scénách i hláškách. Je zvláštní, že horory z televizní produkce jsou často mnohem atmosféričtější než snímky z produkce čistě filmové. V Rose Red je nedostatečný rozpočet znát pouze v několika závěrečných tricích. V drtivé většině jde však o tu nejpoctivější televizní práci s žánrem, jakou jsem kdy viděl. Pomalé, táhlé nájezdy transfokátorem (do tajemné chodby, k domu nebo na ožívající sochu), doprovázené výbornou instrumentální hudbou, jsou na RR to nejlepší. Atmosféra houstne také díky všudypřítomnému šepotu a nádherným záběrům na děsivé výstřelky architektury, opět doprovázené hudebními motivy. I zajímavá přehlídka postav, čerpající k Kingovy záliby v mentálních superhrdinech, si většinu diváků získá. Nejděsivější momenty přicházejí samozřejmě s paranoidním Emerym. Nechybí ani dětský princip v podobě autistické Annie a jejího oblíbeného "Theme From A Summer Place". Sympatické skloubení formy a obsahu nakonec dělá z RR jeden z nejlepších hororových snímků o strašidelných domech. 80% PS: koncepce strašidelného domu jako monstra a živé entity je zde mnohem lépe podaná než v naprosto nezvládnutém románu (a otrocky natočené Garrisově televizní adaptaci) The Shining. (21.09.2011)

Část I: Seznámení - Profesorka Joyce Reardonová zasvětila celý svůj výzkum paranormálních úkazů jedinému - Domu v růžích. Zde se za ty roky, co dům stojí stala spousta nešťastných nehod, sebevražd i záhadným zmizení. Joyce dává dohromady tým z několika individuí, ze kterých každý má nějakou parapsychickou schopnost - ať už čtení myšlenek, jasnovidectví a podobné. "Hvězdou" mezi nimi je bezesporu autistická Annie, která sice není schopna samostatného života, nicméně její paranormální schopnosti jsou neuvěřitelné. Část II: Prohlídka a první noc - Joyce provádí celou skupinu domem, doplňuje jednotlivé místnosti událostmi, které se v nich staly - a většina z nich nebyla nijak veselých. Dům má totiž schopnost nasávat energii ze zde zemřelých, a sám se dále rozrůstat. Jelikož do domu Joyce přivedla skupina velmi silných osobností, určitě si je dům nenechá jen tak ujít. Část III: Kdo s koho - Začíná jít opravdu do tuhého. Někteří členové expedice za záhadných okolností umírají, a mezi ostatními začíná docházet k vážným sporům. Dokáží se alespoň trochu dát dohromady, a za pomoci svých schopností se zachránit?... Bylo to řečeno už několikrát, Stephen King a film - toto spojení většinou nedopadne úplně dobře. Stephen King dokáže do knihy dostat tolik myšlenek, že případný film, který z knihy vznikne je potom velmi osekaný (a tudíž k nedívání) a nebo svojí délkou překračuje jakékoliv rozumné meze. To byl případ jak Svědectví, tak i Domu v růžích - délka filmu kolem 5 hodin, a proto je rozdělen do tří částí. První část je spíše seznamovací, a vcelku tu o nic nejde. Ve druhé části se film začne rozjíždět, ale naplno to frčí až ve trojce - tady už jsem trochu přestal stíhat, protože (jak to v hororech bývá, přes veškerá varování se členové rozprchli po domě, a tak si to každý musel prožít sám). Celkově jde ale o velmi nadprůměrný horor (jak už to Stephen King umí), a rozhodně nedoporučuji se na něj dívat před spaním (a/nebo) v osamělém domě... (01.02.2009)

Ano, je to dlouhé. Místy se to trochu vleče a někdy koncem druhé části už má člověk pocit, že se to strašení opakuje dokolečka, přestává to mít švih a nápady jsou vyčerpány. Ale ve třetí části "dům" chytne druhý dech a baví až do konce. Atmosféra vynikající a sem tam půvabná cynická hláška. Ta délka i přes nedostatky má něco do sebe. Vychutnávat si atmosféru toho fantastického domu pěkně dlouho, ještě déle, hmmm... jo. Něco na tom je. (28.08.2013)

I Stephen King dokáže napsat (pod)průměrné romány, z kterých už lze jasně vyčíst vysychající studnici nápadů (jsou to ovšem pořád romány, které jsou podprůměrné jenom na Kinga). A co přichází v literárním světě, musí nutně přijít i v tom světě filmovém (resp. televizním). Doposud vynikající spolupráce Baxley + King (naprosto úžasná Bouře století) tak dostává trhliny v podobě předlouhé duchařské story o jednom nenasytném domu a jeho (ne)dobrovolných obvytelích. King nechává své typicky vyhraněné hrdiny potácet po domě (který -- jak je zvykem -- efektně vyčnívá nad moderní metropolí), jenž mění svůj tvar a pomalu povolává do boje všechny své oběti. Nechybí telepatie, košatá historie domu a karikaturní pojetí vedlejších postav (tak, jak to máme u Kinga rádi). Ztratila se ovšem lehkost vyprávění, napětí a King sám. Opakování někdy nedělá mistra. (05.03.2009)