Biely, biely deň

Po přečtení zdejšího obsahu jsem se na film poměrně těšil a měl jsem od něho celkem velký očekávání. Takže po dokoukání nebudu zastírat zklamání. Pročítal jsem si pár zdejších komentářů jestli to má někdo stejně jako já a nemusel jsem dlouho hledat. Celkem pěkně a výstižně to ve svým komentáři vystihl uživatel Sarkastic. Dovolím si z jeho komentáře použít konec. I mně po skončení na jazyku zůstává pachuť z promrhaného potenciálu a tvůrčí bezradnosti. Na 3hvězdy to sice stačí já jsem ale očekával daleko vyšší ligu. (19.08.2023)

Mlhavý den, auto padá ze skály. Po dvou letech, které jsou zobrazeny v časosběrném videu přestavby stáje v dům se Ingimundur stále nesrovnal se smrtí své ženy a stále mu nedovolili vrátit se do služby u policie. On si jako terapii zvolil přestavbu domu a starost o vlastní vnučku, která je mimochodem zahraná velice vyspěle, a policie mu jako terapii přidala každotýdenní návštěvy u psychiatra, který ho otravuje hloupými otázkami. Pak jednou získá podezření, že mu byla žena nevěrná, a vypraví se na "válečnou stezku," aby podezření prozkoumal. Režisér a scénárista Hlynur Pálmason se hodně spoléhá na dlouhé střihové záběry a nechává u toho diváka hodně aspektů příběhu domýšlet, aniž by dal jasné odpovědi. TO mě osobně moc nevyhovuje. [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (30.09.2019)

Ďakujem Kinu Lumiere za to, že začali posúvať filmy na live stream a tak som si mohol zo svojej obývačky pozrieť "Hvítur, Hvítur, Dagur" za platný kino lístok a technicky to môžem označiť za prvý film po dlhej dobe, ktorý som videl v kine. Napriek tomu, že som sedel doma na gauči. Ale okey, toľko k úvodu pre tento komentár a teraz si povedzme niečo o filme. "Hvítur, Hvítur, Dagur" v podstate splnil všetko čo som od neho očakával. Film bol skutočne dosť silný, veľmi emocionálne vybičovaný a dostane sa do absolútne fantastického finále, ktoré ma úprimne prekvapilo. Ale vďaka tým emóciám pôsobí veľmi skutočne. Okrem toho dokážete Ingimundura veľmi dobre pochopiť. Je ťažké vyrovnať sa so stratou blízkeho človeka, je ťažké nechať svoje emócie naplno vyznieť a dať im silný priebeh. V tomto smere film absolútne exceluje. Okrem toho poviem, že vzťahy vo filme sú veľmi dobre spracované. Obzvlášť medzi Ingimundurom a jeho vnučkou Salkou. Pôsobí to všetko veľmi skutočne. Nebudem spilovať čo sa na konci filmu udeje, no po všetkých smeroch zvládnuté fantasticky. Môj problém trošku ide k prvej polke filmu, ktorá je možno trošku ťažkopádnejšia a nudnejšia. Veľa vecí sa buduje a ostáva nám len čakať na to, k čomu film dospeje. Ale úprimne hovorím, stojí za to si počkať. Ďakujem ešte raz Kinu Lumiere a dúfam, že počas najbližších mesiacov budem mať ešte možnosť aspoň týmto spôsobom "vidieť film v kine". Hodnotenie: B+ (21.04.2020)

Na začátku hodně přemýšlíte o co tu vlastně jde a co se to děje. Přemýšlíte o tom vlastně celý film, protože slovy to vyjádřeno v podstatě není, což ale není vůbec na škodu. Velmi silně působí i prostředí ve kterém se snímek odehrává a k tomu dobře zvolený hudební podkres. Hlavního hrdinu si dříve nebo později zamilujete i přesto, že mu občas trochu hrabe, ale i do v podstatě smutného příběhu dokáže vložit svoji trochu humoru. (28.06.2019)

Snad to nebude příliš velký spoiler, napíšu-li, že komisař(?) Ingimundur (Ingvar Sigurðsson) v tomto hutném a chladném (jak se na severský film sluší!) psychologickém dramatu na vlastní kůži pocítí, že prohrabávat se minulostí a vytahovat na světlo boží kostlivce ze skříní (a znovu se sám sebe dotázat, jaký že život to vlastně žil), může být stejně riskantní (a zkázonosné) jako jízda po nebezpečných islandských silnicích (na nichž hrozí riziko pádu do propasti i úlomky odpadávající z majestátných skal). Hlynur Pálmason svým druhým celovečerním filmem stvrdil vyzrálost islandského filmu. Zvláštní pochvalu si zaslouží - v distribučním roce 2019 jedenáctiletá - Ída Mekkín Hlynsdóttir v roli Ingimundurovy vnučky Salky (Salké?). 80 % (03.02.2024)