Páni kluci

Jsou filmy, které si z dětství pamatujeme jako úžasné zažitky a když se k nim po letech vrátíme, hořce zjistíme, že zestárly a především, že v dospělosti zkrátka nefungují. Páni kluci patří k těm řídkým vyjímkám, kdy se filmový zážitek opakuje kdykoliv snímek znovu shlédnu. Znovu se ze mě stává kluk, co podniká dobrodružné výpravy, má spoustu volného času a dovede si ho přes občasnou nepřízeň dospělých užívat. Kdykoliv zazní známá filmová melodie a hlas mě vyzve: "No tak tu nestůj a pojď", jdu a znovu se ponořím do světa svých dětských vzpomínek. Celkový dojem. 90 %. (14.06.2006)

Překrásný, ale skutečně překrásný film, a to po všech stránkách. Moje nejoblíbenější scéna je, jak Tomáš dokáže správnou motivací vzbudit u svých spolužáků zájem o natírání plotu. To je přímo učebnicový příklad, čeho lze dosáhnout dobrou a správně volenou a podanou motivací. Film jsem už viděl mnohokrát a kdykoliv se na něj zase rád podívám. Vždy si doslova si vychutnávám perfektní herecké výkony hlavních protagonistů. (28.10.2020)

"Jestli tentokrát Tomáše příkladně nepotrestáš, tak bych si musela myslet, že se na tom chlapci dopouštíš vážné výchovné chyby." Jako konzervativní maloměšťák nesnáším tyhle nevychovaný parchanty. Ovšem v době vzniku tohoto snímku jsem byl taky tak trochu nevychovanej parchant, kterej si užíval pohybu na čerstvým vzduchu. Byl jsem pan kluk a s kopií Tomáše, Huberta a Jožky jsem si to dost užíval. Na zasnoubení s Blankou jsem tedy v tý době nemyslel, za což se její kopii omlouvám. Mě prostě stále baví "fikanej" Štrůdl, podpantoflák Václav a samozřejmě duo učitel a řídící. To jsou dokonalý figury. Takže Nestůj a pojď ... (11.10.2021)

Tak Páni, kluci, moc ste mne nebavili....Tento film som videl prvý krát až teraz, v čom vidím najvačší problém môjho chladného prijatia. Detská klasika, ktorú každý videl a tak si uložil do pamate jej prvé zhliadnutie v nízkom veku, keď sa dokázal identifikovať s hlavnými hrdinami a tak pri každej scéne pri každom opakovanom zhliadnutí cíti ten neopakovateľný nostalgický pocit, ktorého som bohužiaľ ušetrený. Film je zameraný na presné vystihnutie doby, v ktorom sa odohráva, v kontraste s figúrkovitosťou až karikatúrnym zobrazením jednotlivých dospelých postáv. Vidíme ich tak detskou optikou. Dej sa postupne vyvinie až v záverečnej tretine, keď film dostane aspoň nejaký spád, ale o ňom Páni a kluci nie sú. Ja som očakával vačšie dobrodružstvo, ako lezenie po rebríku do riaditeľne. (22.09.2013)

Snahy převést či adaptovat cizí syžet do odlišného kulturně sociálního kontextu mohou být - a většinou také tak končí - rozporuplné. V případě dokonalého počeštění twainovského tématu proslulou režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou naopak úspěch zjevně předčil nejsmělejší očekávání. Počínaje mimořádně šťastnou volbou představitelů dětských úloh přes nezapomenutelné kreace Ivy Janžurové v úloze tety nebo solidárního "spolupachatele" strýce Karla Augusty přes nápaditě rozvíjený "remakový" příběh, vrcholící poetickým koncem, vznikl strhující obrázek ze života českého malého města počátkem dvacátého století s přesně zachycenou atmosférou secesního konce mocnářství. Výsledkem - je otázkou, nakolik to byl záměr a nakolik skutečné, nekalkulované souznění - je hrabalovsky poetický příběh, který doslova hřeje a zahřívá každou vteřinou své sekvence. Trio uličníků se dnes jeví jako ztělesnění šťastného, bezstarostného dětství v rodině, v níž teta je oběma nevlastním bratřím skutečnou matkou a strýc vlastně silným a dominantním otcem v ne zcela obvyklé pozici dominátora, který točí krkem vnějškové něžné hlavy rodiny, jak se to jeví alespoň našemu hrdinovi. Komediální poloha filmu jen dotvrzuje nezapomenutelnost zážitku, kterou opakovaně podstupujeme při každém jeho zhlédnutí. (21.05.2008)