"Spirits in the Forest" - život s Depeche Mode

Natočit místo dalšího koncertního záznamu nebo dokumentu o populární kapele dokument o jejích fanoušcích mi přijde jako velice dobrý nápad. Anton Corbijn je navíc dost zkušený, aby ho dotáhl do smysluplného tvaru. Navíc naše doba přeje seriálovosti, takže to můžete zkusit s každou kapelou s globálním dopadem (a několika o nichž přes 99% populace v životě neslyšelo). (P.S.: DM jsem trochu poslouchal na přelomu století – Ultra / Exciter, ale jejich fanouškem jsem nikdy nebyl.) (09.10.2021)

O Depeche Mode a Antonovi Corbijnovi bych tu mohl plácat na dlouho. Kdo je fanoušek, zažil koncerty, vyrostl na DM, poslouchal Violator tisíckrát za sebou, nosil černý hadry (křivák), mával rukama u Never Let Me Down Again do odumření, chodil na DM Párty a Enjoy The Silence umí i pozpátku, tak ví, že Depeche Mode mají ty nejvěrnější (u)kované fanoušky ze všech kapel. (10.10.2021)

Ve výpovědi těch fanoušků by se asi našel každý depešák...a možná obecně každý, koho na první poslech zaujala nějaká hudba tak, že jí zůstal věrný. Moje první setkání proběhlo před skoro 35 lety... . To není fanouškovství...ale diagnóza. Samozřejmě neposlouchám jen DM...to by museli být pilnější a nevydávat alba v takových odstupech, ale vždy budou součástí mého playlistu. SPIRITS In The Forest na mě ale moc velký dojem neudělal. Nic mi to nedalo, bylo to ploché a jaksi nedotažené. Dobrý dokument si představuju jinak. Musí mít obsah a výpovědní hodnotu. Tady se Gorbijn opíral o hudbu DM a dodal jen pár fádních příběhů o skupince fanoušků, kteří mají reprezentovat miliony dalších. Viděno na ČT Art nadabované. Škoda, že si někdo nedal práci a nedodal i překlady textů...zvlášť když měly mít souvislost s vyprávěním fanoušků. (28.10.2021)

Dostal som presne to, čo som očakával. Desaťročia po 101 sme dostali opäť niečo podobné, ale predsa len trochu premyslenejšie a so zaujímavo nasnímanými zábermi z koncertu. Takže ten najsilnejší dojem z filmu bol taký, že sa nesmierne teším na koncertný záznam, dúfam že z oboch večerov. Corbijn umne prepája tematicky songy s tým, čo rozprávajú fanúšikovia, takže napríklad pri projekcii Walking in my Shoes rozpráva mladík o svojom coming oute, keď počúvame o revolúcii v Rumunsku, hoši nám hrajú Where´s the Revolution atď. Inak ma prehovory týchto šietich fanúšikov až tak nezasiahli, proste všetci DM zbožňujú, my tiež a aj preto sme išli do kina za také veľké prachy. Len nechápem, prečo tá sympatická Mongolka dostala oproti ostatným tak málo priestoru. A Just Can´t Get Enough by už chalani vážne mali nechať v ležať prepadlisku dejín, aj keď chápem, že na koncerte je to proste total guilty pleasure a veľká sranda, ale ako keby to títo päťdesiatnici nechápali. (21.11.2019)

Skrze příběhy pětice fanoušků Corbijn vysvětluje, proč jsou Depešáci víc, než jen jednou ze zásadních kapel hudební historie. Časté detailní záběry na obscénního Davea bych asi nahradil jiným vizuálem (ať už z koncertu či třeba klipů nebo backstage záběrů), ale i to k Depeche Mode neodmyslitelně patří. K dokonalosti mi něco přece jen chybí ale výpovědní hodnota je víc než dostačující. I neDepešák z toho musí pochopit, co za kult napříč kontinenty a kulturami DM jsou. (Cinema City Chodov - 21. 11. 2019) (21.11.2019)