Supervulkán

Oproti nedávnému katastrofickému Greenlandu, naprosto přesný opak. Greenland byl velice komorní, prakticky bez akce, Skyfire je takovou horskou dráhou na objednávku čínské vlády. Jak už to tak u podobných filmů bývá (Meg, Mrakodrap) vše je určeno pro čínské publikum, takže je zde nonstop přepálená a nepříliš trikově povedená akce a neustále rádoby dojemné scény, které kvůli příšerným hercům nefungují. Jako jednohubka, se dá Skyfire celkem přežít, ale je na něm až moc viditelné, pro koho je určen. (29.12.2020)

Můj první čínský katastrofický film a hned povedená záležitost. Po korejském Pektusanu opět výbuch sopky, tentokrát na malém ostrůvku. Skvělé efekty a vizuál, ze začátku jsem si připadala jako v Jurském parku, jen bez dinosaurů :) Pěkně se na to koukalo, fajn postavy, kterým se dalo fandit, aby přežili, příběh odsýpal a nenudil. Silné 3,5*, ale na to abych šla s hodnocením ještě minimálně o půl * výš, by to chtělo něco málo navíc. Přeloženo. (18.11.2020)

Film mě zaujal svou vizáží už od prvotních titulků a hned následuje pastva pro oči všech cestovatelů na nádherně nasnímaný ostrov. Líbilo se mě prostředí , moderní lanovky, plošina na sopce, celý vizuál filmu. Samozřejmě plný klišé, 100x viděné jen v jiné obměně, vykrádačka snad ze všech katastrofických filmů o sopkách, vždy záchrana v poslední vteřině, sem tam někdo zařve pro efekt, ale i přesto se mě to velice líbilo. Mám rád tyto katastrofické filmy byť plné klišé, ale tak blbě točí i vychvalovaný Emmerich. Zde vše zachraňuje nádherný vizuál, pastva pro oči. Proto díky slabému hodnocení zvedám ze čtyř na plný počet. (17.01.2021)

Tak Simon Zapad sa nezda. Uz vybornym Con-airom 1997 som si myslel, ze ide o talentovaneho rezisera, co potvrdil roku 2010 Expendables. Teraz prichadza roku 2019 s dalsim filmom, o vybuchu sopky. Ono je to rezisersky na urovni, s perfektnymi dialogmi .. treba hlavne vydrazta prvych 30 - 40 minut, potom to uz ide. Pan zapad este nie je stary reziser, dufam ze o 9 - 10 rokov pride s dalsim fajnym filmom : 80 % (28.11.2020)

I když jsem z filmu viděl maximálně čtvrtinu čistého času (ty zbylé tři čtvrtiny jsem štítivě odvracel zrak a pařil na mobilu), nebrání mi to ani trochu v sepsání zasvěceného komentáře, kterým ho hodlám nemilosrdně sepsout. Nuže: Kitájci opět dostáli své pověsti bezskrupulózních filmových kýčařů; v hollywoodskosti překonali Hollywood, v bollywoodskosti Bollywood, ve slizkém sentimentálním patosu všemožné české "dojemné" filmosračky. Zatímco třeba Američani už podobné katastrofické "velkofilmy" zhusta pojímají se sebeironií a nadsázkou (viz třeba můj oblíbený kousek 2012), Číňani v téhle sopečné taškařici jedou na plné koule v naprosto zastaralém, smrtelně vážném katastrofickém stylu 70.-90.let, nadsázky, sebeironie, potažmo odlehčeného humoru naprosto prosti. Zmalovaná duchoprázdná slečinka v roli seismoložky a její seismologický otec alias geront-s-opičím-xichtem jsou páreček k pohledání, totiž k pozvracení. A prvoplánově "omračující" vizuálno a trikovno působí levně, vyčpěle a nudně, protože křečovitě a šablonovitě. Ale nepochybuju, že v Říši středu (i leckde jinde) si tahle hyperkomerční ohavnost najde početné a nadšené diváctvo. (23.11.2020)