Spider-Man: Cez paralelné svety

Nedá se svítit, ale Across the Spider-Verse je za poslední roky posledním důkazem, že vymírající subžánr superhrdinských filmů má ještě co říct. Funguje tu jak vztahově-emoční rovina, tak hlášky, tak i dechberoucí akce. Koncept multiuniversa, na němž si MCU vylámalo kompletně zuby, dovoluje scenáristům přijít s orchestrací nápadů, které zábavně posouvají story, anebo alespoň pomrkávají na diváka. Snímek si tak užijí jak děti, tak dospělí, ale i opravdoví fanatiční nerdi, na které se z plátna valí množství citací i subtilních aluzí. (16.01.2024)

Skvělá, skvělá, skvělá animace, něco takového tu bylo naposledy opravdu před pěti lety, ale co je důležitější: Skvělý příběh! Aby nápady hýřící animák strčil do kapsy přinejmenším osm hraných filmů (těch, ve kterých se Spider-Man objevil), to se opravdu musí vidět. Své místo tu má každý vtip i každý procítěný dialog, každá postava, každá akční scéna.... Původně jsem se lekl se, že film potrvá dvě hodiny dvacet, ale když skončil, bylo mi to málo. Na třetí díl se proto nesmírně těším (aby ne, po tom finále) a vzhledem k tomu, jak je tenhle nahuštěný, se do jeho premiéry mám rozhodně čím zabavit. (01.06.2023)

Asi je zbytočné vypisovať subjektívne negatíva pri filme, ktorý bol tak pozitívne globálne prijatý, nehovoriac o nadšení cieľovej kategórie, čo je inteligentnejšia mládež, povedal by som. Za mňa už príliš nefunguje wow efekt prvej časti, všetko je väčšie a komplikovanejšie, až by som výsledok nazval organizovaným chaosom. Ten mi bránil sa viac zamerať na postavy, ako to napríklad robí záverečná štvrtina, dovtedy môj mozog bojoval s nanosekundovými zmenami premyslenej bohatej mizanscény. Ale uvidíme po ďalšej časti, ktorá snáď všetko uzavrie. (25.04.2024)

Na tomto filmu se mi líbila spousta věcí, hlavně komiksový vzhled, úžasné akční sekvence a sladký fan service. Problém, který jsem s ním měl, je, že přestože se jedná o 2 části, tak velká část emocionální expozice byla natahována mnohem déle, než bylo nutné, a to prostřednictvím neinvenčních dialogových scén mezi Milesem či Gwen a rodiči. První hodina filmu je věnována tomu, abychom pochopili, že Miles je mladý muž, který hledá svou cestu životem (netuším, jak to některé mladší děti v sále vydržely, asi je jen fascinovaly křiklavé barvy). Lepší scénáristé by to mohli zpracovat mnohem zhuštěněji a stále by to mělo potřebný dopad. Vzhledem k tomu, že film končí v bodě, který působí jako přirozený začátek závěrečného třetího aktu, zanechal ve mně pocit zkratkovitosti. Jsem zřejmě jeden z mála, co nemusí seriály. Bohužel, za pár let už zřejmě nebude nic jiného ani v kinech... Očekávám, že až opadne prvotní mega reakce fanoušků a více obyčejných diváků odejde šokováno zprávou "to be continued", skóre na ČSFD výrazně klesne. Připadám si drsně, když to říkám, protože animace, soundtrack a postavy jsou úžasné! "Spider-Man: Napříč paralelními světy" je celkově dobrý film. Jen mi přijde, že se lidi chovají, jako by to byl nejlepší animovaný film, který kdy vyšel, ale to prostě není. Nedosahuje ani velikosti svého předchůdce. Snad to finále příští rok bude stát za to! /60%/ (02.07.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)