Marťanské lodě

Brněnská romance! Film podle skutečného příběhu, který zažil herec v hlavní roli Martin Kyšperský. Ve filmu vidíme jeho jeho vztah s dívkou, který neskončil dobře. On je rockový muzikant, sympaťák a tak trochu ňouma, ona je psycholožka a tak trochu hypochondr a psychopat. Čili takový normální vztah jako většina jiných. Ale je to natočené (sice lacině, ale) moc sympaticky, hořkovtipně a vyzrále. A má to fajn hudbu. Režiséra Jana Foukala je třeba sledovat, snad na další film dostane víc peněz. České lvy to asi nezíská, na to je to moc undergroundové. Fun fact 1: druhý film s Eliškou Křenkovou ve dvou dnech, ale zatímco v Atlasu ptáků hrála středoškolačku, tady hraje doktorandku. Fun fact 2: ve filmu zazní písnička z Chuchla, potěšilo moc. Fun fact 3: mediálním partnerem filmu je časopis Psychologie, cool! (24.08.2021)

O skutečném příběhu Martina Kyšperského vim úplný houby, a tak jsem do filmu šla v podstatě s čistou hlavou. Pokud měl být opravdu inspirován příběhem hlavního mužského představitele, dává to smysl. Od první chvíle jsem totiž měla dojem, že snímek sám má primárně jakousi psychoterapeutickou, očišťující funkci pro svého autora. To ale není špatně a vlastně mě to dost zaujalo. Námět je skvělý a uchopený z dobrého úhlu, sám děj je ale místy trochu překotný a film je těžko srozumitelný - a to nejen příběhově, nesrozumitelné je bohužel často i to, co postavy říkají (zvukař by zasloužil nafackovat, poté, co jsem každou půlminutu přetáčela zpátky, protože jsem nerozuměla, jsem si tam nakonec musela dát titulky, což se mi v životě nestalo). V důležitých momentech se film často zastavil v polovině příběhu a věc zůstala nedokreslená a nedovyřčená. Někdy zase určité části děje vznikly, aniž by divák věděl, kde se vzaly a proč. Najednou tam prostě byly. Což je škoda, protože pak v rámci celku jednotlivé kousky skládačky chyběly. Jinak Eliška skvělá, ale tu psycholožku jí jako člověk, který psychologii taky studoval, nevěřím. Jsou to takový drobný nuance, za který ona sama nemůže, ale předkládá jí je scénář. Martin Kyšperský je prkennej jak dřevěná ohrada, bohužel, ale upřímně chápu, že si to chtěl odehrát sám. Co je výborný a z čeho mi šla husina, je konec - od chvíle na benzince až po závěrečný záběr jsem byla pohlcená. Škoda, že to nelze říct i o zbytku filmu, hlavně začátek byl divnej a utahanej. Celkově z toho šlo vytěžit víc, ale to téma je tak strašně těžko uchopitelný, že úplně nespokojená nejsem - a hlavně mám dojem, že o to vytěžení příběhu vlastně v konečným důsledku vůbec nešlo. (31.05.2022)

Z tohohle filmu jsem dost rozpolcená. Objevuje se tu spousta věcí, které mi vadí, na druhou stranu je zase podle mého třeba řadu věcí ocenit. Do první kategorie spadá trochu slabší příběh (resp. spíše asi scénář, vytvořený na základě reálného námětu, který zřejmě měl docela slušný potenciál, jenž se tak úplně nepodařilo naplnit). Dále nesourodost ústřední dvojice - prostě jsem jim tu jejich lásku nějak nedokázala věřit; sice cca od druhé poloviny filmu už z nich vycházely alespoň nějaké emoce a bylo to zajímavější i s tím, jak se příběh přece jen trochu rozvinul, bylo to tam už ale z pohledu vyjadřovaných pocitů spíše o naštvání, únavě, možná rezignaci. Pak taková nějaká přílišná epizodičnost, kdy se díváme na různé scény a scénky, kde toho zůstane spousta nevyřčeného, pak to cvakne a jsme zase v úplně jiné situaci s pocitem, že se nám něčeho nedostalo nebo že tam ta předchozí scéna možná nemusela vůbec být, když stejně není ozřejmen její smysl. Stejně jako u řady dalších českých filmů z poslední doby jsem měla místy dost velký problém se zvukem (kdybych např. dopředu nevěděla, jak se to s Eliškou vyvine, z toho telefonátu v závěru bych asi byla pěkně tumpachová, protože jsem vůbec neslyšela, co bylo Martinovi sdělováno). A teď ta druhá kategorie. Příjemná hudba. Výkon Elišky Křenkové, kterou mám obecně velmi ráda a tady mě také nezklamala. I když byl film překvapivě na to, že to měla být love story, pro mě místy takový hodně odosobněný, bez emocí, díky záběrům z dobře známých míst v Brně a okolí ve mně přece jen dokázal chvílemi vzbudit takové příjemné "domácí" pocity. Martin E. Kyšperský mě popravdě příliš herecky nezaujal, obdivuji ale, jak dokázal zvládnout "potelefonovou" scénu v závěru, tam jsem mu najednou věřila naprosto vše (škoda, že v průběhu filmu to bylo už trochu slabší). No a celkově to bylo hezky natočené, takovým "nečeským" stylem, který se se svými dlouhými záběry krajiny městské i té v přírodě a lidí, co jsou v ní trochu ztracení a příliš nemluví, spíše podobal artovým filmům například severským (a když se někdo pokusí o něco trochu jiného, tak to já to oceňuji). Celkově hodně hraniční čtyři hvězdy a 65 %. (27.09.2021)

"Já nevím, nevím, nevím, co můžu udělat, abychom se nemusely bát." Tak řekl bych, že tvůrci této "brněnské romance" udělali vcelku dost proto, aby se divák nemusel bát, se na tento film podívat. Výborná kamera, skvělá muzika (ať už ta v orchestrárním hábitu nebo samotné písničky Martina Kyšperského - při písni Jablko jde skoro mráz po zádech), atmosféra artového filmu... Přesto mi hodně vadil chatrný scénář se zcela předvídatelným koncem (viz Eliščina hláška "ve smrti se všechno bolavé ztrácí", která zazní tak někde v půli filmu). A taky mi přišlo, že mezi oběma aktéry to zas tak moc nejiskřilo. Oceňuji, že jde o skutečný příběh, ovšem na filmovém plátně to na mě místy působilo (a teď nemluvím o silním konci) jako taková banalita o tom, že "rozeznat doktora od pacienta nemusí být někdy tak jednoduché..." (29.09.2021)

„Co čumíš?!“ - „Koukám, jak vypadá debil.“ A Martin se tak dlouho chová jako debil, že mu to už ani nemusí dojít včas…Marťanské lodě se mohou na první pohled jevit jako jedna z mnoha tuctových romancí. Přesto jí ale film není. V první řadě působí snímek velmi civilně a autenticky. Tuhle opravdovost podtrhuje ještě fakt, že jde o zpracování jedné skutečné zkušenosti, kterou navíc osobně zažil hlavní mužský představitel Martin Kyšperský, a to včetně konce (z čehož až zamrazí). Dále dobře funguje chemie mezi hlavním párem, kteří jsou výborně sehraní (a sledovat v tomto filmu především Elišku Křenkovou je jedna radost, jako by jí byla role napsána přímo na tělo). A fajn jsou i dialogy, u kterých jsem neměl intenzivní pocit, že by šustily papírem, a naopak měly cosi do sebe. Nechybí také poměrně vtahující atmosféra, na které má lví podíl i sedící melancholická hudba s texty (ústřední píseň Jablka mi bude v hlavě hrát ještě hodně dlouho). Film se mi dokázal trefit do nálady, za mě to budou solidní 4*. „Slibuju, že ti nebudu lhát.“ - „To já taky slibuju.“ (02.08.2022)