Hvězda padá vzhůru

Těžko hodnotit...jde v podstatě o absurdní slátaninu, inspirovanou velmi volně Strakonickým dudákem...člověk by se tomu dnes mohl smát, ale vzhledem k poplatnosti době z toho jde spíš mráz po zádech. Gott v hlavní roli působí jako absolutní dement a já osobně doufal v pro něj špatnej (pro mě dobrej) konec...dialogy jsou často nesmyslný, stejně tak scénáristický kličky...navíc je to často ubíjející nuda...písničky možná mají skrytej potenciál, ale zabíjí stupidní texty, což v podstatě vystihuje celej film a důvod proč jsem vlepil aspoň tu jednu hvězdu. Někde hluboko pod povrchem cítíte, že tu existovali talentovaný lidi...ale v tomhle případě ho nikdo z nich nezužitkoval. (10.03.2013)

Tady něco smrdí..? Jó ale Karel měl vlastně v tu dobu zelenou ne? Propadák první kategorie, zřejmě napsaný samotnému Gottovi na tělo ( i co se týká samotné muziky) už nikdy více žádný Rychmanův muzikál..Karel je možná pro někoho dobrý zpěvák, ale do filmu se absolutně nehodil a nehodí..Shlédnuto čistě ze zvědavosti. to Lima: Samotného by mě zajímalo jestli to nějaká TV někdy v budoucnu pustí, ale jak je vidět tak se ani jim dotoho moc nechce a radši tam daj všechny ty jejich mříže a jiné ničemné estrády.. (12.05.2006)

Byl-li Gott geniální zpěvák, v tomto ohledu podobně jako Blehárová v HROCHOVI šlápl vedle. Nebyl na to ale sám: v kupce nesporného hnoje se vykoupal před nečekaným koncem života Jiří Štaidl a pohled do těch, kdo také přiložili své polínko pod kotel, není také nepatrný. Kýče se ale netočily jen za normalizace. Bylo tak tomu před r. 1948, 1938 a je tomu tak i po r. 1989. Zůstává s podivem, že Gottovi jeho prkenné herectví nikdo nevymluvil. Na druhou stranu tu jsou STARCI a KLARINETY. Vážíme-li, berme v potaz obě misky pomyslných vah. (05.03.2023)

Splněná norma barrandovské dramaturgie, kterou jsem původně měl v dětské paměti zapsanou jako divácký film, ale vyzařuje z ní jen poctivá socialistická impotence. Adaptace Tyla s aktualizujícím Vocilkou, která ovšem Štěpánkovu básnicky gymnaziálnímu pojetí nesahá ani po hlezna. "Dobře, ale to jste nám měl říct dřív, a ne až tady před těma lidma !" První normalizační Rychman - poctivý základ pro "Trhák" a předobraz civilnějšího "Jen ho nechte, ať se bojí". ČT2 (09.03.2013)

Česká kinematografie vždycky produkovala filmy, které vypadají jak z jiného světa, a to bez ohledu na dobu a politické uspořádání. Tahle mimoňská adaptace Tylova Strakonického dudáka stojí pouze na Karlu Gottovi. Co na tom, že to bylo herecké dřevo? Stačilo, že byl populární. Kdo by ho nechtěl vidět v montérkách, s lahváčem či posilujícího s činkami. To je přece sranda, že se to dá roztáhnout skoro na dvě hodiny. A poslední zhruba půlhodina už je tak bizarní, že to ani není zábava. Z technického hlediska stojí za zmínku zjevně nahodile nesmyslná střihová skladba. Snad na tento zážitek rychle zapomenu. (11.03.2013)