Vracenky

Chudák ta maminka hlavního hrdiny (když to byl malý kluk, asi bych spíš měl psát "malého hrdinky", i když, malý hrdina, není to oxymoron?), šla si sednout za obhajobu někoho takového, jako byl Slánský. Jediná dobrá věc, kterou Gottwald kdy udělal, byla poprava Slánského, neboť ten si ji zasloužil, sice né za to, za co byl odsouzen, ale za ty prasárny předtím. Jaký to smutný paradox, že v celé naší historii bylo za své zločiny důkladně potrestáno jen několik málo komunistů, a to navíc ještě "omylem" od druhých komunistů... (11.12.2016)

50. léta očima dítěte. Další ze skvělých filmů těsně po sametové revoluci, u nějž je škoda, že dost zapadl. Nemyslím si přitom, že jde o dětský film, ve smyslu filmu pro děti, spíše o film o dětech na pozadí šílené doby v komunistickém Československu. Tu zde dokumentují nejen vybrané archivní záběry z československého filmového týdeníku, ale jsme s ní konfrontováni v každodenní realitě, kterou Honzík se svou maminkou, sestřičkou a svými kamarády prožívají. Pro mě osobně jedny z nejzajímavějších byly scény spojené s procesem s Rudolfem Slánským (např. přelepování či vytrhávání stránek z učebnic). Ten přitom Honzíkovu rodinu zasáhl i dost osobně. Trošku škoda, že nebylo podáno bližší vysvětlení, jak se z toho Honzíkova maminka nakonec dostala. Samotná zmínka o příslušníkovi StB vyvolává spíše otazníky a nenaplněnou zvědavost. Ale chápu, že pokud má být příběh skutečně vyprávěn očima dítěte, víc se prostě asi ani člověk dozvědět nemůže. (11.03.2017)

Skvělý film, skvělý především proto, že nedělá prču. Podobně je na tom film Tichá bolest, a asi není náhodou, že jsou oba z r. 1990, takže své kořeny mají v dobách perestrojky, kdy se posouvaly hranice možného a opravdu šlo o nějakou výpověď. Všechny následující filmy reflektující dobu bolševika (všechny ty Tankové prapory, Černí baroni, Pelíšky a Pupenda) už do své výpovědi motají prču a sentiment - sice to bylo hrozný, ale byla to taky prča. Už se nehledají odpovědi, ale vzpomíná se a posmívá se. Takže proto 5* (08.09.2012)

Je velmi zvláštní, že film působí mnohem mnohem starší. To není obvyklý způsob natáčení filmů. Až podle určitých herců zjistíte, že je to opravdu z roku 1990. Nejdřív jsem z toho byla rozpačitá, ale humor mě dostal, jemný, nenápadný ale dokonale ironický, který vás fakt rozesměje. Herecké výkony sice nejsou tak úžasné, ale to plně nahrazuje děj. Taky se mi moc líbilo, vidět svět z hlediska "normálně" zlobivého kluka, který ale rodičům připadá na polepšovnu. Zlobit se přece musí, jinak by ten život byla hrozná nuda!:) (04.11.2012)

,,TÁTU POPRAVILI." ,,V KONCENTRÁKU?" ,,TEĎ, VLONI." __ Vracenky sa mi páčili už pred dvadsiatimi rokmi, kedy som ich prvý krát videl a rovnako sa mi páčia aj teraz, kedy som si ich konečne znovu pripomenul (keďže som zabudol ich názov), dokonca som si viaceré scény jasne pamätal (návšteva kina v prestrojení, kniha pre mamu...). Istým spôsobom je dobre, že ide o málo známe dielo, iba sporadicky vysielané v TV, pretože tým dostávajú punc výnimočnosti. Absolútne obludná doba je tu skrze detské videnie sveta nadobúda špecifickú absurditu, čím je napokon veľmi blízka realite. Osobitú líniu tvorí výstavba Stalinovho monštra na Letnej, čo je dlhodobo v hľadáčiku môjho záujmu. Neviem nakoľko bolo nutné aby dvojičky Morávkovci - ktorí sú ozaj na neroroznanie - hrali rovnakú postavu; zrejme len preto, aby tomu druhému nebolo ľúto. (1695. hodnotenie, 128. komentár k filmu) (04.12.2021)