Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Z pamětí pražského uličníka aneb co v dějepise nebylo. Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepíše. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, „reakcionáře“ Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství, otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového proletariátu, se snaží svá uličnictví zachraňovat modlením, ale marně. Snad to bude tím, že jednou prosí Boha, podruhé zase V. I. Lenina... (TV JOJ)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (138)

Gilmour93 

všetky recenzie používateľa

Strukturou to připomíná nalezenou hrst kamínků z dětství. Jen pár kousků z kapsy starého kabátu, ze kterých už nikdo nemá šanci sestavit kompletní mozaiku. Jak už to bývá, zůstaly ty naivní a krásné a těch pár těžkých už možná omlel proud času do přijatelných tvarů. To pozadí leninsko-stalinského kultu osobnosti a všeobjímající demagogie pak s odstupem času ukazuje, jak je dětský svět na rozdíl od toho dospělého lépe vybaven proti podobným sračkám obranným mechanismem nevinnosti. Schmidtův film je už dekády opomíjen, ale možná je to i ku prospěchu, protože by se opotřebovala jeho vzácnost.. Apropo, mezi nyní už zakázanými zbraněmi hýžďového ničení jako jsou řemen od kalhot, klepač na koberce či šňůra od žehličky se tady vzhledem k lokaci ani nemohla objevit jedna z těch nejstrašnějších. Gumový šlauch na stáčení slivovice.. ()

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Ne, toto skutečně není film ze 60tých let. J. Schmidt jen otočil číslovku, a započal novou vlnu 90tých let, která ovšem byla jen takovou vlnkou. Bůh či Stalin? Rus nebo Američan? Dětské vnímání let 50tých, se od vnímání dospělého vlastně ani moc neliší, možná až na dětské hry a fantazie, jinak jsou oba pohledy stejně naivní. Budovatelské nadšení se mění v nejistotu zítřka a následně v silné prozření, které ujistí malé i velké, že šťastná budoucnost je skutečně jen a jen v nás. Nejspíše asi filmový vrchol Jana Schmidta, má v sobě až neuvěřitelně silný kontrast. Téma lepší budoucnosti pro všechny, je na začátku 90tých let více než trefné. Bohužel 23 let poté už jsme i my zažili své kapitalistické prozření. Na rok výroby naprosto jedinečné pojetí. ()

Reklama

fragre 

všetky recenzie používateľa

Skvělý film, skvělý především proto, že nedělá prču. Podobně je na tom film Tichá bolest, a asi není náhodou, že jsou oba z r. 1990, takže své kořeny mají v dobách perestrojky, kdy se posouvaly hranice možného a opravdu šlo o nějakou výpověď. Všechny následující filmy reflektující dobu bolševika (všechny ty Tankové prapory, Černí baroni, Pelíšky a Pupenda) už do své výpovědi motají prču a sentiment - sice to bylo hrozný, ale byla to taky prča. Už se nehledají odpovědi, ale vzpomíná se a posmívá se. Takže proto 5* ()

blackrain 

všetky recenzie používateľa

Byla jsem velmi ráda za použití autentických záběrů. Krásně dokládaly dobovou atmosféru. Já jsem si myslela, že je tenhle film mnohem starší, proto mě zarazilo a překvapilo datum jeho výroby. Tenhle film má nesporný klad. Všechno, co se děje vidíme dětskýma očima. Nedávno jsem se procházela s foťákem v ruce po Letenských sadech a došla k metronomu. Štěstí, že tam ta příšernost nestojí a nečumí na Prahu.. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Jestliže se Vracenky dají ještě považovat za dětský film, pak je to nejlepší dětský československý film všech dob. Sugestivně podaný obraz padesátých let dětskýma očima, milé, nostalgické, dobově černobílé a vůbec kvalitativně na takové výši, že sledování snímku divákovi na hodinu a půl poodhalí dobu, ke které už má většina z nás nepřekonatelně daleko... (Kdyby se dělala hitparáda neprávem opomíjených filmů, tak ji Vracenky spolu s Reifovou Postelí a Tycovými Žiletkami asi s přehledem vyhrají. Sám pak režisér Jan Schmidt se naštěstí uchytil v povědomí filmy o pravěcích lovcích z Osady Havranů...) ()

Galéria (5)

Zaujímavosti (4)

  • Specifikum zapomenuté hry, která dala název filmu, je, že se hraje fotbálek v úzké uličce. Vracenky nebo také vrácy se hrají na jeden dotyk. Mohou je hrát jednotlivci, dvojice anebo trojice proti sobě. Začíná se přímou střelou na protivníkovu branku od vlastní branky. Z této střely, pokud nedojde například na dotek míče s protihráčem či zdí, je případný gól neplatný. Protivníkův brankář může míč pouze srážet, vyrážet nohama anebo rukama. Nesmí však míč chytit. Odrazem buď nahraje protivníkovi k další střele, nebo nahraje sám sobě o výstupek ve zdi nebo o zeď nebo o protivníka. Nelze nahrávat jeden druhému v týmu bez mezidotyku o protihráče či zeď. Za chycení míče nebo za hru bez nahrávky od zdi či o protivníka (za hru bez tzv. nabití, za tzv. dvojí dotek) je trestné střílení z místa přestupku. Protivník může při trestném střílení bránit z bezprostřední blízkosti. Ztracené hře se věnovali tvůrci pořadu Z Metropole (od r. 2006) v díle ze dne 14. ledna 2017. (sator)
  • O hlavní roli Honzy se podělili sourozenci Jan a Martin Morávkovi. (sator)

Reklama

Reklama