Black Water: Abyss

S natural horory (i s těmi nejmizernějšími) jsem vyrostl a přestože se jim teď už vyhýbám obloukem, semtam si to sama nálada žádá si odpočinout u něčeho až v takovéto míře nenáročného. Dávnou Krvavou lagunu jsem odzíval a řadil jsem ji i daleko za sequely Anakondy, ale její nově příchozí dvojka (dokonce stejný rejža) mně jako klaustrofobikovi v pár momentech naháněla hrůzu a nebýt odfláknutých útočných scén, tak by mi tenhle australský survival vůbec nevadil. (22.08.2020)

Já jsem se v tomhle snímku moc nenašel. Mělo to své napínavé momenty, ale to bude mít asi každý snímek, kdy bude ve vodě několik lidí a mezi nimi proplouvat nenažraný krokodýl. Po vizuální stránce by to docela fungovalo, ale chování některých postav mě rozčilovalo natolik, že musím jít s hodnocením hodně dolů. Black water: Abyss (není to krásný název?) nejspíš nikoho neurazí, ale ani nepřichází s ničím výjimečným. (27.08.2020)

Traucki je režisér, který má na kontě pouze survival horory, kde hrají hlavní roli predátoři ze zvířecí říše a jinak tomu není v tomto případě, kdy se, po posledním neúspěšném projektu, na sedm let odmlčel, aby nyní přišel s pokračováním svého režijního debutu. Abyss na kvalitu svého předchůdce nedosahuje, ale výhodou je, že nepotřebujete znát původní děj, jelikož to na sebe ničím nenavazuje. Téměř celý film se odehrává v temné jeskyni, takže je to potřeba sledovat v noci, jinak nic neuvidíte. Herci jsou sympatičtí a hrají uvěřitelně, nicméně se dalo najít dost nelogických kiksů. Tím narážím na scény s aligátorem, který útočí jen tehdy, kdy se to hodí scénáristům. Postavy umírají v předvídatelném pořadí a občas je vidět i nějaká krev, které je, na poměry tohoto subžánru, docela dost. Velkým plusem je fungující klaustrofobická atmosféra a mnohdy se dostaví i nepříjemné pocity, protože tento aligátor je chytrá a nepředvídatelná bestie, která ,,vyskakuje na diváka'' stylem, za který se nemusí stydět většina duchařin. Jako celek je to, minimálně, v rámci subžánru nadprůměr, jehož shlédnutí byste neměli litovat. (28.10.2020)

Od té doby, co jsem na Svatého Valentýna letos koukal na 47 Meters Down: Uncaged, tak jsem sháněl velmi podobný film. Tenhle mě totiž bavil a chtěl jsem další exotiku, jeskyni i obludu. Když jsem viděl upoutávku na tohle, neváhal jsem ani vteřinu. Žralok vyměněný za krokodýla a jedeme. Ovšem každou chvílí jsem byl zklamaný a unuděný čím dál více. Herci jsou docela sympatičtí, ale cpát milostný trojúhelník tam nemuseli. A pokud, tak z něj mohli vytřískat mnohem víc v momentě, kdy by zůstali osoby, co si nevěří sami spolu. Žádný gore se naštěstí nekoná a některé scény jsou solidně děsivé. Vystupující čelist z tmavé vody vede. Ovšem jak už jsem psal výše, film nemá žádnou gradaci a spadá do neustálých klišé. Ve výsledku už jsem si přál, aby byl konec, protože atmosféra vzala roha. A konec je vyložené výsměch. Bez spoilerů ho ale nelze rozebrat. Tohle bohužel nelze doporučit. (30 %) (08.11.2020)

Máme tu další zvířecí horor ten horor berte opravdu jen v uvozovkách. Není to, ani pořádný survival boj o přežití, na který jsem se těšil. Jeskyně byla docela fajn, ale místama unavovala až uspávala. Krokouš vypadal uvěřitelně a měl takové neviditelné zabíjení. Škoda tohle nebylo úplně povedené. Přeživší postavu jsem hned uhodl, ale nečekal jsem, že se k ní přidá i kartářka. Dávám 40% (13.08.2020)