Správa o záchrane mŕtveho

Po velmi ambiciózním proslovu pana režiséra při premiéře na KVIFF jsem očekávala inteligentní podívanou o vnímání hranice mezi životem a smrtí očima zoufalých příbuzných, kteří navštěvují svého nejbližšího u smrtelného lůžka. Místo toho jsem dostala doslova a do písmene prázdnou devadesátiminutovku, kde hlavní postavy ani nemluví jako normální lidi, ale pouze v hádankách. Dobrý úmysl, nic moc zpracování. (04.09.2021)

Místy až komická hra na art. Imbecilně oduševnělý výraz Dyka, který chodí chodbama nemocnice ve stylu animací devadesátkových adventur. Postavy, které mluví jak z audioučebnice českého jazyka. Opakující se statické nudné polocelky a new age aura odhalující jednoduše nedostatek inspirace. Když se Kadrnka věnuje nemocničním chodbám, jejich odtažitému mumraji a v něm roztroušeným všelijakým pacientům, jde poznat, co ho filmu motivovalo. Je to ale tak přesnažené a křečovité, že mě to spíš nutí přemýšlet, zdali tou iritující pomalostí a těžkými tématy Kadrnka mnoho lidí nemate, jako že se jedná o zásadní filmy, přičemž například epizoda, kdy protagonista ve snové sekvenci potkává své dětské já, předává mu míček a ten se tak dostane ruky jeho otci, který konečně otevře oči, vypadá regulérně jako cílená parodie na umělecký film. (28.02.2022)

Prázdnota - filmová, emocionální, lidská. V příběhu o smrti a umírání z pohledu rodiny je to nepochopitelný paradox. Umění lze dnes ale nalézt prakticky kdekoliv, záleží na interpretaci. Vždy lze jen suše a univerzálně konstatovat, že jde o film pro náročného diváka. Já filmu ale diváky přeji, protože jinak půjde jen o soukromou (nechci říkat přímo sobeckou) vizi autorů za zdroje z fondů, které by jinak posloužily jinde a těm tvůrcům, kteří k divákům dokáží promluvit. [KVIFF 2021] (29.08.2021)

Celý čas som sa snažil pochopiť geniálnu kameru vo štvorcovom formáte obrazu, a stále som si dával otázku Prečo? Nepochopil som a zostal mi len pocit, že som bol ukrátený o polovicu obrazu. O zvyšných parametroch filmu ako príbeh (pozor, traja scenáristi), herci, hudba radšej pomlčím. Takže experiment nech zostane experimentom. (18.03.2023)

Vizuálně skvělé - rozměr obrazu z toho dělá zajímavý zážitek. A není to jen nepodstatné rozhodnutí, které z filmu má udělat více "art". Kompozice některých záběrů jsou jedny z nejlepších, které jsem u českého filmu viděl z poslední doby. Rozměru bylo využito naplno. I přes svou pomalost si nemyslím, že jsem se většinu času nudil (i když na ty momenty přišlo). Nejvíce se mi asi líbili ty maličkosti, které prostě skvěle vystihovali nemocniční prostředí. Hlášky doktorů, zotavení pacienti v pozadí, uklízečky vylévající čaj a nebo jen zvuk výtahu. Téměř jsem uvažoval nad 4*, ale stáhli to dolů za mě zhruba tři věci: 1) Strnulé herectví - hlavně Dyka. Já chápu, že je to styl, který si Kadrnka zvolil, ale nepůsobí to moc přirozeně. Mezi každou větou je cca 5 sekund pauza. Připomíná mi to Too Old To Die Young od Refna, ale s míň akčními scénami a realističtějším dějem. 2) Fixace na jedno slovo, které zachrání všechno. Tu samotnou věc chápu, ale poté, co to několikrát Dyk řekne, pak dělá, že to nikdy neřekl. Samotné slovo se nikdy nedozvíme a ani nikdo nehledá, jaké by mělo být. Buď jsem to nepochopil (což je pravděpodobné) a nebo to nebylo dovyřešené. Mělo to slovo být jedno z toho závěrečného monologu matky? 3) Ta část s vizí svého mladšího já. To my skoro přišlo, jak ze začátečnického studentského filmu. Závěr: Jsem rád ale, že filmy jako tento, tady vznikají. I když jsem některé věci nepochopil nebo se mi nelíbily, stále je hodnotnější natočit tohle než trapný záběr po záběru remake polské komedie. (29.09.2021)